pátek 2. leden

Utkal jsi mě v lůně mé matky. … Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. Tvé oči viděly můj zárodek.

Žalm 139,13.15.16

Zázrak od samého začátku

Král David zde popisuje počátek svého života, div početí jakož i vývoj a růst v těle své matky. Říká: „Byl jsem utvářen“ a: „Tvé oči viděly můj zárodek.“ Již v tomto okamžiku byl osobou – i když velmi malou.

Dnes se ví, že již 18. den po početí se vyvíjí srdce embrya a o tři dny později začíná tlouci. Ve 45. dni, tedy ještě před tím než mnoho žen vůbec ví, že jsou těhotné, jsou již utvořeny všechny vnitřní orgány. Krom toho je u embrya už možno rozeznat malá ústa se rty, počátek jazyka a pupeny 20 mléčných zubů.

Již v této rané fázi těhotenství je embryo kompletní, i když ještě nenarozený člověk, který se od jiných lidí liší pouze svou velikostí (cca 1 centimetr), svou hmotností (cca 1 gram) a svým životním prostředím. V 65. dnu ten malý človíček již dokáže kopat nohama, zatnout pěsti, otevřít ústa a smát se.

Když se David takto zamýšlí nad počátkem svého bytí, zvolává: „Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen – vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné – má duše to velmi dobře ví.“ (v. 14)

Právě tak je dnes každý člověk jedinečný, originál a zázračné dílo – i v době, kdy zanechává své stopy nemoc a stáří. Jak velmi se sluší tomu velkému Bohu slovy Davida říci: „Vzdávám ti za to chválu“!