12. kapitola
V této závěrečné kapitole jsme přeneseni do posledních třech a půl roků, které budou předcházet vládu Krista – do doby velkého soužení, které ukončí utrpení Židů a rozptýlení Božího pozemského lidu (verš 7).
Verš 1: Pro svoji útěchu a pro povzbuzení zbožného ostatku je Daniel ujištěn, že v té době – v době konce – Michal, velký duchovní kníže, určený jako ochránce Božího pozemského lidu, povstane, aby ho zastával. Za všemi těmi zkouškami, kterými snad budou muset procházet, jsou ujištěni o podpoře duchovních mocí v neviditelném světě. Zvláštní potřeba této duchovní pomoci pro židovský národ bude ta, že to „bude čas soužení, jakého nebylo, jak jest národ, až do toho času“. Nicméně toto velké soužení ukončí utrpení národa a povede k vysvobození zbožných, jejichž jména jsou nalezena zapsaná v knize života.
Zjevení 12,7-17 nám podává další podrobnosti, týkající se těchto zvláštních aktivit Michala a jeho andělů v této době. Je zřejmé, že tyto oddíly se vztahují k témuž období – ke třem a půl rokům (srovnej Daniele 12,7 se Zjevením 12,14). Tam se dovídáme o konfliktu v nebi mezi Michalem a jeho anděly a drakem a jeho anděly. Michal zvítězí, takže v nebi už nebude nalezeno místo pro Satana, který bude se svými anděly vyvržen na zem. Na zemi okamžitě následuje doba utrpení pro obyvatele země a moře, která nemají srovnání. Zvláštním předmětem Satanova pronásledování bude „žena“, neboli Izrael, která porodila mužské dítě, Krista. Kromě toho oddíl jasně ukazuje, že zvláštní Satanova zlost bude zaměřená proti zbožným v Izraeli, popsaným jako „jiní ze semene jejího, kteří ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista“ (Zjevení 12,12.13.17).
Je tedy jasné, že v době konce, během vlády Antikrista, bude uprostřed odpadlého národa zbožný ostatek, který bude vyznávat Ježíše Krista a zachovávat Boží přikázání. Ten bude pro Pána velmi vzácný, a podobně jako za Malachiášových dnů, dá zapsat jejich jména do Boží pamětné knihy (Mal. 3,16).
Velké světlo je na tuto nesrovnatelnou dobu utrpení vrženo dvěma dalšími místy Písma. V Jeremiáši 30 prorok při pohledu do budoucnosti říká: „Aj, dnové zajisté jdou, dí Hospodin, a přivedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského, praví Hospodin, a uvedu je do země, kterou jsem byl dal otcům jejich, a dědičně ji obdrží.“ Částečný návrat za Ezdráše a Nehemiáše zjevně není naplněním tohoto proroctví. To hledí na ještě budoucí dny. Proroctví pokračuje a říká nám, že toto konečné osvobození bude předcházeno „časem soužení Jákobova“, dnem tak velkého utrpení, „že nebylo žádného jemu podobného“ (Jeremiáš 30,3-7).
Potom se Pán v Novém zákoně zmiňuje o této době soužení, o které říká: „Nebo bude tehdáž soužení veliké, jakého nebylo od počátku světa až do té chvíle, aniž kdy potom bude.“ Pán jasně říká, že mluví o době, kdy „ohavnost zpuštění, předpověděná od Daniele proroka,“ bude na svatém místě (Matouš 24,15.21).
Během této hrozné doby bude Satan za scénou působcem všeho trápení. Antikrist bude nepřítelem v zemi, zatím co hlava Římské říše a král severu budou velkými nepřáteli vně země.
Verš 2: V té době dojde k velkému znovuoživení židovského národa. Užívaje vzkříšení jako obraz, anděl ukazuje, že národ povstane ze svého sníženého postavení jako z prachu země, aby opět zaujal své jasné místo jako oddělený národ. Nicméně se někteří zjeví jako zbožní k věčnému životu, zatímco zástupy budou stále ještě v nevěře. Pro takové povede národní ožití jen k hanbě a věčné potupě.
Verš 3: Zbožní, kteří zde jsou nazváni moudří, budou v době tohoto velkého soužení vydávat jasné svědectví o Bohu a o Kristu. Budou „se stkvít jako jas oblohy“. Svým svědectvím „mnohé obrátí k spravedlnosti“.
Verš 4: Když anděl dokončil své zjevení, dává Danielovi naučení, aby „ta slova uzavřel a tu knihu zapečetil až do času konce“. Pro křesťany tyto věci nejsou zapečetěny. Ve Zjevení je Janovi, který svědčí ve shromážděních Božího lidu, řečeno: „Nezapečeťuj slov proroctví knihy této; neboť jest blízko (ten) čas.“ (Zjevení 22,10.16).
Křesťan, chodící ve světle příchodu Krista, vidí, že ten čas je blízko, a má plné světlo proroctví, aby ho vedlo v tomto temném světě. Dokud je Církev ještě zde, pro svět a pro Židy „doba konce“, k níž se tato proroctví vztahují, ještě nepřišla. Až do té doby jsou jim tyto věci nesrozumitelné jako zapečetěná kniha. Až do té doby půjde svět po své cestě činně zaměstnán svými vlastními zájmy, bude zvětšovat své znalosti, ale bude naprosto nevědomý o Božích myšlenkách a o soudech, které přijdou.
Verše 5-7: Proroctví se končí posledním viděním dvou andělů, stojících jeden na jedné straně řeky Hiddekel a druhý na druhé straně. Daniel slyší, jak se jeden ptá: „Kdy bude konec těm divným věcem?“ „Ty divné věci“ se vztahují k „době soužení“, o které anděl mluvil. Nyní se Daniel dovídá z Božího slova potvrzeného přísahou, že doba soužení bude trvat tři a půl roku. Dále že když se toto období dokoná, rozptylování Božího pozemského lidu bude skončeno, pronásledování zbožných přestane a Boží soudy nad žijícími národy skončí.
Verše 8-10: S takovými zjeveními před sebou Daniel musí doznat, že slyšel, ale nerozumí. A tak se opět ptá: „Jaký konec bude těch věcí?“ Daniel měl hlubokou touhu vědět, k jakému konci povedou. My víme, že povedou ke slávám a blaženosti Kristova království. Ale zatím co zjevení dané Danielovi mluví o soudech, které předcházejí království, a tak nás přivádí ke království, je ponecháno Izaiášovi a jiným, aby odhalili slávy vlády Krista.
Danielovi je řečeno, aby šel, neboť ta slova jsou zapečetěna až do doby konce. Je mu však řečeno, že všechna budoucí utrpení jeho lidu budou Bohem užita ke zkoušení a očišťování zbožných. Nikdo ze zlého národa, kdo jedná zle, neporozumí; ale „moudří porozumějí“. To se zdá být odpověď na Danielovu poznámku: „Nerozuměl jsem.“ Je mu řečeno, aby čekal a bál se Boha a ve správný čas porozumí, neboť Boží bázeň je počátek moudrosti.
Verše 11 a 12: Danielovi je jasně řečeno, že od chvíle, kdy bude odstraněna ustavičná oběť, to bude 1290 dnů, a potom bude požehnaný ten, kdo čeká a přijde k 1335 dnům. Obě tato období přesahují tři a půl roku, které začínají odejmutím oběti. (Viz Daniel 9,27 a Matouš 24,14.) Důvod toho není jasný, ale může to být doba ponechaná pro shromáždění všeho Izraele po soudu nad Antikristem. Ten den učiní jasným přesný význam těchto čísel. Všechno, co víme, je, že od odejmutí oběti až do konce vlády Antikrista bude tři a půl roku, nebo 1260 dnů (židovské počítání), a k přivedení plného požehnání 1335 dnů.
Verš 13: Tváří v tvář těmto vážným událostem je Daniel povzbuzen, aby čekal a odpočíval v pokoji duše, neboť je ujištěn, že na konci dnů bude v budoucím království stát na svém určeném místě.
n
n