Kapitola 11,2-45
Dříve než obdrží nová zjevení, je Daniel ujištěn, že to, co má slyšet, je „pravda“. Pro naše poznání historie Božího pozemského lidu během času pohanů máme jistotu božských zjevení místo lidských domněnek.
V průběhu těchto zjevení máme:
Předně předpověď událostí, které povedou k době konce (verše 2-35).
Za druhé proroctví, které nás přenese do doby konce a předpovídá vládu Antikrista jako odpadlíka uprostřed odpadlého židovského národa (verše 36-39).
Za třetí severního nepřítele Židů, jenž v posledních dnech zaplaví jejich zemi během vlády Antikrista (verše 40-45).
Anděl Danielovi představuje krátký obrys aktivit pohanských mocí ve spojení s Boží zemí. Ukazuje se, že jestliže Bůh zaznamenává události pohanského světa, je to jen do té míry, jak se tyto události týkají Jeho lidu a „země ozdoby“ (verš 16).
Verš 2: V době těchto sdělení první velká světová říše už padla. Druhá říše, Perská, se ujala vedení ve vládě nad světem. Danielovi je nejprve několika slovy řečeno, jak Perská říše skončí. Měli povstat ještě čtyři králové Persie, přitom čtvrtý bude daleko větší než jeho předchůdci. Z Ezdráše 4 víme, že první tři králové byli Asverus, Artaxerxes a Darius (Ezdráš 4,5-7.23.24). Čtvrtým králem, jak z historie víme, byl známý Xerxes, jenž vedl Peršany proti Řecku.
Verš 3: Pak anděl Danielovi říká, že povstane mocný král, který bude vládnout nad velkým panstvím a konat podle své vůle. Historie nám opět říká, že to byl Alexander Veliký, jenž porazil Xerxa, rozdrtil Perskou říši a ustavil panování Řecka – třetí světové říše.
Verš 4: Pak se učíme, jak to bylo popsáno už v dřívějších viděních, že Alexandrovo panství bude rozděleno do čtyř rozdílných království, která nepřipadnou jeho potomkům, ale budou ovládána cizími. Všechno to, jak víme, se naplnilo, když Alexandrovo panství bylo rozděleno mezi jeho čtyři generály.
Verše 5 a 6: Jedno z těchto království bude umístěno na severu od izraelské země a druhé na jihu. V proroctvích, která následují, bude o vládcích těchto království zmínka jako o králi severu neboli Sýrii, a králi jihu neboli Egyptu. V průběhu proroctví se tyto tituly nebudou vždy vztahovat k téže osobě, ale jsou užity jako oficiální tituly k označení králů téže linie. Zjevení, která následují, se zabývají hlavně aktivitami těchto dvou částí Alexandrovy říše, poněvadž zvláště přicházejí do styku s Božím pozemským lidem a s Boží zemí.
Daniel je informován, že král jihu, jeden z Ptolemaiovců, slavný kníže pod Alexandrem, bude silný, ale povstane jeden, který „bude silnější než on“. To byl bezpochyby první král severu. Světská historie podává do podrobností konflikt mezi těmito dvěma mocnostmi. Bůh podává význačná fakta, poněvadž v průběhu těchto střetů jeden nebo druhý vlastnili izraelskou zemi.10
Po letech konfliktů se tyto dvě moci budou snažit spojit smlouvou, posílenou spojením sňatkem. Dcera krále jihu bude dána králi severu. Nicméně sňatek neukončí konflikt. Dcera krále jihu, ačkoli přijde ke králi severu, nebude mít sílu. Ona, její manžel a služebnictvo budou „vydáni“ svým nepřátelům. Dějiny nám praví, že všichni byli zavražděni.
Verše 7-9: Bratr zavražděné královny, když přijde do své hodnosti krále jihu, zaútočí na krále severu, aby pomstil vraždu své sestry. Zvítězí nad králem severu, pobere mnoho zajatých a bohatou kořist a vrátí se do své země.
Verše 10-12: Ve svůj čas se synové krále severu budou snažit pomstít za svou porážku. Shromáždí velkou armádu a projdou svatou zemí, aby napadli krále jihu. Král jihu rozdrážděn vyjde, aby čelil tomuto útoku, a bude se snažit rozdrtit své protivníky. Nicméně jeho ohromující vítězství nezajistí jeho bezpečnost, ani neukončí tyto konflikty.
Verše 13 a 14: Král severu se opět vrátí, aby útočil s ještě větší armádou. Nadto se k tomuto útoku proti králi jihu připojí mnozí jiní. Dále je Danielovi řečeno, že buřiči mezi jeho vlastním lidem – Židé, zde nazváni „nešlechetní/násilní/“ – se budou snažit vyvýšit připojením k této alianci proti králi jihu.
Verše 15 a 16: V průběhu tohoto konfliktu král severu dobude hrazená města v izraelské zemi a země ozdoby přijde pod jeho moc. Vojenské síly krále jihu nebudou schopné zastavit dobytí země ozdoby.
Verš 17: Když bude vlastnit zemi, král severu se bude připravovat na to, aby vstoupil do země krále jihu se vší silou svého království. Zřejmě však změní své úmysly a dá svou dceru králi jihu, doufaje, že skrze ni dosáhne svých úmyslů korupcí. Ona však odmítne jednat pro svého otce proti svému manželovi.
Verše 18 a 19: S důvěrou, že tímto sňatkem jsou jeho zájmy v Egyptě zajištěny, král severu zaútočí na ostrovy Řecka a po nějakou bude vítězit. Ale na západě povstane kníže, který jej naprosto porazí a způsobí, že se vrátí do vlastní země jako zdrcený a zlomený kníže.
Verš 20: V důsledku své porážky bude král severu muset platit tribut (jak z historie víme) Římanům. Proto jeho následník bude známý jako „vymahatel daní“. Vymáhání daní od lidu země povede k jeho zavraždění.
Verše 21-24: Jeho následníkem bude mrzká osoba, z dějin známá jako Antiochus Epifanes. Nebude to právoplatný dědic, ale lichocením odzbrojí opozici a obdrží království pokojnou cestou. Zaplaví Boží zem, zlomí každý odpor a sesadí vůdce Božího lidu, zde nazvaného „kníže smlouvy /kral.: „vůdce, který s ním smlouvu učinil“/“. Učiní spolek s lidem, a pak bude jednat klamně, aby obdržel nejtučnější místa krajiny pomocí korupce a podplácení. Bude lid nutit k modlářství, věc, kterou jeho otcové nedělali.
Verše 25-28: Když se zmocní země ozdoby, napadne krále jihu, který se mu postaví s mocnou armádou. Nicméně král jihu utrpí porážku, poněvadž král severu proti němu bude plánovat úskoky, korumpovat jeho poddané. Tito dva králové se setkají a budou se snažit jeden druhého oklamat u téhož stolu. Král severu se vrátí do své země s velkým bohatstvím a rozhodne se, že nedodrží žádnou smlouvu, ani učiněnou s králem jihu, ani s Božím lidem.
Verše 29-35: Nakonec král severu opět zaútočí proti králi jihu. Při tomto útoku se proti němu obrátí moc ze západu. Přijedou proti němu lodi Citejské – flotila Římské říše. Když tento nový nepřítel zkříží všechny jeho plány, bude s velkou zlobou nucen vrátit se z jihu. Jeho rozhořčení se zjevně obrátí proti Židům. Od poloviny 30. verše až do konce 35. verše máme v podrobnostech popsáno jednání tohoto podlého muže ve vztahu k Židům a k jejich zemi. K těmto událostem vedly tyto historické podrobnosti, poněvadž ukazují nepřátelství člověka vůči Bohu a Jeho lidu – nepřátelství, se kterým se Židé budou muset setkat ve vší jeho vrcholící hrůze v posledních dnech.
Ve dnech tohoto hanebného krále, stejně jako v posledních dnech, budou mezi Židy odpadlíci – ti, „kteří opustili smlouvu svatou“. K těmto lidem obrátí svou pozornost a bude je kazit úlisnostmi. Poněvadž po nějakou dobu bude mít s touto korupcí úspěch, bude mít moc na své straně, kterou užije ke znečištění svatyně, odejme ustavičnou oběť a postaví v chrámu modlu.
Nicméně bude v této hrozné době mezi Židy lid, „který zná Boha svého“. Tito budou silní a budou jednat pro svého Boha a vyučovat mnohé v Božích cestách a myšlenkách. Výsledkem bude, že budou muset čelit pronásledování, násilí a věznění za mnoho dní. Avšak ve všem jejich trápení jim bude pomoženo. Vše bude Bohem dovoleno, aby byli zkušeni a prokázáni vzhledem k odměně a slávě, která přijde na konci11, neboť konec, určený Bohem, jistě přijde.
Hlavní události, předpověděné v tomto proroctví, jsou podány s takovou přesností, že je snadné ze světových dějin vidět jejich přesné naplnění, a dokonce udat jména různých jednajících a data a místa jejich vítězství a porážek. Nadto závěrečné události v tomto proroctví, předložené ve verších 21 až 35, popisující aktivity Antiocha Epifanesa, jsou podány s větší podrobností, poněvadž nejen představují dějiny ve vztahu k Božímu lidu, které se už naplnily, ale jsou velmi přesným předobrazem ještě většího utrpení, jímž židovský národ projde v budoucím dni velkého soužení.
Až do konce 35. verše máme proroctví o událostech, které ačkoli v Danielových dnech byly budoucí, se už dávno naplnily. Od 36. verše anděl mluví o událostech, jejichž naplnění je ještě budoucí. To jasně vyplývá z andělových slov, která mluví o těchto věcech, které budou pokračovat, dokud se nevykoná rozhořčení (prchlivost – verš 36). Je to zřejmé i ze zmínky o času konce v 40. verši. Anděl už užil tento výraz „čas /doba/ konce“, aby ukázal, že pronásledování, kterými bude procházet věrný ostatek, mají před sebou konec (verš 35). Nyní je ve 40. verši užit, aby popsal události, které budou bezprostředně předcházet dobu konce12. Dále je důležité si všimnout, že v 36. verši anděl do svého proroctví uvádí zcela novou osobnost pod označením „král“. Ze 40. verše se učíme, že jak král jihu, tak i král severu budou vystupovat proti této nové osobě. Je tedy zřejmé, že anděl už nemluví ani o králi Egypta, ani o králi Asýrie, ale o králi, jenž vládne v zemi.
Charakteristické znaky tohoto muže, jak jsou podány andělem, tak zcela odpovídají popisu muže hříchu, neboli Antikrista, jak je ukázán v Novém zákoně (2. Tes. 2), že je pouze možné učinit závěr, že oba oddíly se vztahují k téže osobě. Rozdíl je ten, že v Danielovi je Antikrist představen ve spojení s židovským odpadnutím, zatím co ve Druhé epištole Tesalonickým je představen jako výsledek odpadnutí křesťanstva. Právě prorocké vykreslení tohoto hrozného člověka dává této závěrečné části proroctví tak hluboký význam.
Předně se dovídáme, že „bude činiti podle vůle své“. Bude jednat v naprosté nezávislosti na Bohu a nebude uznávat žádnou vůli než jen tu svou.
Za druhé bude vyvyšovat a zveličovat sebe nad každého boha. Tyto dvě věci vyznačovaly pád člověka. Adam jednal nezávisle na Bohu v pokušení vyvýšit se a být jako Bůh. V Antikristovi budou tyto dvě věci viděny v jejich konečném projevu, ve vyvrcholení všeho zlého, co zničilo Adamův rod.
Za třetí bude nejenom prohlašovat, že je vyšší nad každého boha, ale bude mluvit rouhavé věci proti Bohu bohů.
Za čtvrté bude tomuto strašnému člověku přes jeho špatnost dovoleno prospívat, takže „šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti (rozhořčení)“. Prorok Izaiáš jasně ukazuje, že výraz „rozhořčení (prchlivost, hněv)“ je užit ve vztahu k době Božího jednání v Jeho vládě v soudu s izraelským národem (viz Iz. 5 až 10 a Iz. 14).
Za páté se učíme, že tento muž „nebude dbát na Boha svých otců, ani na touhu žen, ani nebude dbát na kterého boha, nýbrž bude vyvyšovat sám sebe nade vše“ (verš 37 – přel.). Zjevně to bude odpadlý Žid, který zavrhuje nejen Hospodina, ale i Mesiáše, jehož narození bylo touhou židovských žen.
Za šesté, když sám sebe vyvýšil nade vše a postavil se jako bůh, bude lidem vnucovat nového boha, „boha pevností“. Zjevně nastolí vládu moci nad právem.
Za sedmé bude pod tímto novým bohem moci organizovat celou izraelskou zemi, když ji bude rozdělovat pro zisk a jako odměnu těm, kdo vykonávají jeho vůli.
To jsou hrozné charakteristiky přicházejícího Antikrista ve spojení se Židy a zemí. Je zjevné, že bude přesným opakem všeho toho, co tak požehnaně vidíme v Kristu, jenž vždy činil Boží vůli, nikdy nevyvyšoval sám sebe a hledal jen čest Otcovu a požehnání člověka.
Takto zde máme několika málo slovy představeného Antikrista, jenž jsa sám odpadlý Žid, bude vládnout nad odpadlým národem. V tomto oddílku se nedovídáme nic o jeho zachvacujícím odsouzení. To je podáno ve Zjevení.
Verše 40-46: V Antikristovi je před nás uveden velký nepřítel Boha a Jeho lidu, který bude v posledních dnech nalezen uprostřed židovského národa. Závěrečné verše kapitoly prorocky oznamují, že v téže době se židovskému národu bude protivit nepřítel zvenku.
V „době konce“, když budou Židé zpět ve své zemi pod vládou Antikrista, budou napadeni králem jihu a králem severu. Je zřejmé, že král severu bude jejich velkým a vážným protivníkem, neboť čteme, že přijde jako vichr13 a zaplaví zem a projde jí. Po nějakou dobu bude sledovat svou vítěznou kariéru, neboť „mnohé země padnou“. Edom a Moáb a děti Ammon uniknou, ale egyptská země upadne pod jeho moc.
Z tohoto místa Písma můžeme soudit, že když Židé budou navráceni ve své zemi, tyto staré národy, které původně obklopovaly zemi, se znovu objeví v souladu s hranicemi svých zemí, jak jim byly původně Bohem vymezeny. Z Izaiáše víme, že Boží soud nad těmito třemi národy bude vykonán skrze Izrael (Iz. 11,14). Možná proto není králi severu dovoleno se jich dotknout. Nicméně mu je dovoleno, aby zkazil Egypťany a uloupil jim jejich bohatství. Libyjci a Etiopané budou zřejmě konat jeho vůli.
Verše 44 a 45: Uprostřed svých úspěchů dostane zprávu o blížících se nepřátelích z východu a ze severu, a to ho přiměje, aby se obrátil proti těmto novým nepřátelům „s prchlivostí velikou“. Na pochodu k domovu se bude snažit rozbít stany svého paláce na hoře okrasy svatosti.
V tomto oddílu nejsou podány okolnosti uzavírající jeho kariéru. Je nám řečeno pouze, že přijde ke svému konci a nebude mít nikoho, kdo by mu pomohl, což je výraz, který se zdá ukazovat, že Bůh bude jednat s tímto nepřítelem přímo bez užití lidí (viz Ezechiel 39,1-7).
Když spojíme různé výroky veršů 36 až 45, vidíme živý obraz Židů v době konce, když budou v nevěře shromážděni zpět ve své zemi, zavrhujíce Krista jako svého Mesiáše. Znovu postaví svůj chrám a obnoví oběti. Když zavrhli svého Krále, pak podle vlastních slov Pána přijmou jiného, který „přijde ve svém vlastním jménu“ (Jan 5,43). Tak přijmou za svého krále Antikrista. Na severu od izraelské země bude pod mocným králem ustavena Sýrie. Na jihu se pod vlastním králem bude dobře dařit Egyptu. Bude mít „poklady zlata a stříbra“. Etiopie a Libye budou existovat jako samostatné národy. Na východě bude obnoven Edom, Moáb a Ammon. V této situaci Židé přijmou vládu Antikrista a odpadnou a jejich země padne za kořist severním nepřátelům.