8. kapitola
Prvních sedm kapitol Knihy Daniele se zabývalo hlavně pohanskými mocnostmi, buď jak se jeví v očích člověka, nebo jak na ně pohlíží Bůh. Od 8. kapitoly do konce knihy se vidění i výklady zcela zvláštním způsobem týkají Židů. Je podáno mnoho podrobností, které budou mít malý vliv a význam pro pohanské moci.
To může vysvětlovat skutečnost, že od 4. verše 2. kapitoly až do konce 7. kapitoly užil Duch Boží aramejský dialekt, poněvadž se tato část knihy zabývá více přímo pohany. V Danielovi 8 se Duch Boží opět vrací k hebrejské řeči, která je užita až do konce knihy, poněvadž tato část proroctví se speciálně týká Židů.
V 8. kapitole máme záznam Danielova vidění berana a kozla (verše 1-14) a výklad vidění (verše 15-27).
Viděli jsme, že druhá a třetí světová říše byly znázorněny v obrazu hrudi a paží ze stříbra a břicha a stehen z bronzu, což vyjadřovalo jejich impozantní charakter v očích lidí. Ve viděních v Danielovi 7 před nás předstupují opět v obrazu šelem – medvěda a leoparda – aby byl vyjádřen jejich mravní charakter v Božích očích. Nyní v 8. kapitole před nás druhá a třetí říše přicházejí opět pod obrazem dvou zvířat – berana a kozla – aby byla vyjádřena jejich historie ve vztahu k lidem. Že tyto obrazy ukazují na Perskou a Řeckou říši postupně za sebou není věc domněnky, ale zjevení podle výkladu daného Gabrielem ve verších 20 a 21.
Poněvadž tyto říše pominuly, může vzniknout otázka: K čemu slouží tyto podrobnosti? Při odpovědi na tuto otázku je třeba mít na paměti dvě věci: Předně, že tyto říše měly ve dnech své síly co činit s Božím lidem, a cokoli se týká Jeho lidu, dotýká se Jeho slávy a má hlubokou a trvalou důležitost. Za druhé musíme pamatovat na to, že ačkoli těmto říším „odjali panství, přece prodloužení života jim bylo dáno až do doby a času“ (kapitola 7,12). Tak ke konci časů pohanů budou stále existovat národy, které představují tyto kdysi mocné říše, a v době konce budou tyto národy stát proti Božímu lidu – Židům. To je to, co dává podrobnostem z Daniele 8 takovou důležitost. Prorocky to podává historii těchto dvou říší ve dni jejich moci a jejich spojení s Božím lidem – proroctví, která se už naplnila. Zároveň jejich minulá historie nastiňuje jejich protivení se Božímu lidu v době konce.
Jak kdosi řekl, při četbě Písem máme držet tyto dvě myšlenky: „že Kristus je cíl a konec všech Božích rad a že Židé jsou předmětem Jeho rad zde dole na zemi.“ Je pravda, že Boží pozemský lid se zhroutil a pod Božím trestáním byl rozptýlen a už není veřejně považován za Jeho lid. Nicméně jsou stále lidem milovaným pro Otce a až pomine čas jejich slepoty, která je důsledkem soudu, budou obnoveni ve své zemi a znovu postaveni v požehnání. „Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.“ (Řím 11,29) Nadto směřuje-li věčná Boží láska stále k Izraeli, Jeho oči jsou stále upřeny na tu zem a na chrám. Země může být zpuštěná a pošlapaná nohama pohanů, ale je to stále „země, o kterou Hospodin Bůh tvůj pečuje a vždycky oči Hospodina Boha tvého obráceny jsou na ni od počátku roku až do konce jeho“ (5. Mojžíšova 11,12). A Šalomounovi Hospodin řekl: „Posvětil jsem domu toho, který jsi vystavěl, aby přebývalo tam jméno mé až na věky a byly tu oči mé i srdce mé po všecky dny.“ (1. Královská 9,3)
Když máme tyto myšlenky před sebou, můžeme rozumět, že všechno, co se týká Božího pozemského lidu, ať v minulosti nebo v budoucnosti, má pro Boha velkou důležitost, neboť v tomto lidu a skrze něj bude sláva Krista na zemi konečně udržována a všechny Boží rady pro požehnání toho národa se splní.
Pro svůj hřích a selhání přišel Boží pozemský lid pod Boží rozhorlení a trestání, při kterém upadli do otroctví národů. Nicméně Bůh není lhostejný ke zlému jednání se Svým lidem od těch, kteří použili Božího trestání k vyvýšení sebe samých a k pronásledování Božího lidu.
Danielova proroctví, jakož i jiná Písma, jasně ukazují, že v době konce nabude protivenství a pronásledování Božího lidu trojí formu.
Předně tu bude pronásledování povstávající od oživlé hlavy Římské říše, která nám je ukázána v obrazu malého rohu z kapitoly 7. (Viz verše 21 a 25 a Zjevení 13,1-10.) Za druhé zde bude pronásledování vyvstávající proti Židům, když budou zpět ve své zemi, od jejich severního nepřítele, jak je to ukázáno v malém rohu z kapitoly 8. Za třetí tu bude pronásledování od Antikrista v jejich středu, jak nám je ukázáno v Danielovi 11,36-39. (Viz také Zjevení 13,11-18.)
V 8. kapitole Daniele máme před sebou tu druhou formu pronásledování Božího pozemského lidu, to jest pronásledování, které přichází od Asyrského, či krále severu, o kterém je zmínka u mnoha proroků.
Verše 1 a 2: Toto nové vidění se ukázalo Danielovi ve třetím roce Balsazarovy vlády. Období první světové říše bylo asi deset let před svým skončením. V paláci v Susan, v provincii Elam, stál Daniel ve vidění u řeky Ulai.
Verše 3 a 4: Vidí berana se dvěma rohy, jeden byl vyšší než druhý, a tento vyšší roh se objevil po tom druhém. Ten, jak víme z 20. verše, je obrazem Médsko-Perské říše a ty dva rohy vyjadřují duální charakter říše. To, že jeden roh byl vyšší než druhý, prorocky ukazuje, že jedna část říše získá převahu nad druhou, a tato vládnoucí moc povstane poslední. Víme, že přesně to se stalo. Darius Médský, jenž zlomil moc Babylonu, přenechal místo Cýrovi Perskému, který rychle získal nadvládu v Perské říši. Vítězná kariéra Cýrova a směry jeho dobývání jsou předpověděny skrze berana trkajícího na západ a na sever a na jih. Žádná síla proti němu nemohla obstát nebo překřížit jeho vůli.
Verše 5-7: Když Daniel pozoroval tohoto berana, viděl přicházet od západu kozla, pohybujícího se s takovou rychlostí, že se zdálo, jako by se ani nedotýkal země. Mezi očima kozla byl znamenitý roh. Z 21. verše víme, že tento hrubý kozel je obrazem Řeckého království a velký roh znázorňuje prvního krále. Několika pozoruhodnými slovy tento oddíl ukazuje životní dráhu Alexandra Velikého.
Kozel napadne berana s takovou přemáhající silou, že beran neměl sílu k odražení toho útoku. Beran byl poražen, bez milosti rozdrcen a neměl, kdo by ho vysvobodil. Obraz živě ukazuje rychlost a zuřivost Alexandrových výbojů, jimiž byla Perská říše zničena a skončila jako světová moc a místo ní byla ustavena Řecká říše.
Verš 8: Daniel dále ve vidění viděl, že kozel se stal velmi velkým, ale na vrcholku své síly byl velký roh zlomen a na jeho místě povstaly čtyři výrazné rohy směrem ke čtyřem stranám světa. Opět je nemožné nevidět v tomto obrazu přesně to, co se stalo v dějinách. Alexandrova krátká, ale vítězná kariéra byla skončena uprostřed jeho triumfů, a říše byla nakonec rozdělena do čtyř království: Sýrie, Egypta, Řecka a Trácie.
Verše 9 a 10: Z jednoho z těch čtyř rohů vyšel malý roh. Tento malý roh zjevně ukazuje krále, který povstává na severu, neboť své výboje směřuje proti jihu, východu a zemi ozdoby.
Tento „malý roh“ nesmí být zaměňován s „malým rohem“ z Daniele 7. Výraz „malý roh“ asi označuje, že osoba, která je takto znázorněná, vyvstane ze zástupu a kromě svého vlastního génia nebude osobou zvláštního významu. Malý roh v 7. kapitole je zjevně hlava obživlé Římské říše, zatímco malý roh v 8. kapitole je obraz krále severu, jenž je předmětem mnoha proroctví a který bude hrát tak významnou roli ve vztahu k Božímu pozemskému lidu v době konce. Bezpochyby z tohoto důvodu se vidění i výklad zabývají hlavně tímto malým rohem.
Bude dobrou pomocí poznamenat, že část vidění až do konce 8. verše se už naplnila. V 9. verši přecházíme k části vidění, jejíž naplnění je ještě budoucí. V době konce (verš 17) tu bude existovat národ na sever od Palestiny, který bude útočit na židovský národ, v té době shromážděný zpět ve své zemi. „Vojsko nebe“ se zdá předobrazovat Boží lid – ty, kteří uznávají vládu nebe. „Hvězdy“, tak jako v ostatních částech Písma, ukazují na ty, kdo zaujímají místo podřízené autority pod Bohem mezi Jeho lidem (viz Zjevení 1,20; 2,1; 3,1). Této severní moci bude na nějaký čas dovoleno obsadit „zemi ozdoby“ a svrhnout ty, kdo mají autoritu mezi Božím lidem.
Verše 11 a 12: Zde prorok mluví spíše o hlavě této severní moci (v originálu je to vyjádřeno užitím osobních zájmen pro různé rody – p. p.). Tato osoba se bude vyvyšovat proti Kristu, Knížeti vojska, a „od něho“ (ne „skrze něho“, jak to je v některých překladech) „byla odebrána ustavičná oběť“. Oběť bude odebrána Hospodinu a Jeho svatyně bude zkažena. Počáteční věta 12. verše má znít: „Čas zkoušky (námahy) byl určen ustavičné oběti kvůli přestoupení“ (přel. z anglického – p. p.). Význam se zdá být ten, že malému rohu bude dovoleno odejmout oběť kvůli přestoupení Božího lidu. Potom vidění ukazuje, že severní moc (opět vyjádřeno osobním zájmenem – p. p.) uvrhne pravdu k zemi a na nějakou dobu jí bude dovoleno mít úspěch a vykonávat velké věci.
Verše 13 a 14: V tomto bodě vidění Daniel slyšel jednoho svatého, jak mluví k jinému a ptá se, jak dlouho bude dovoleno, aby stav věcí, o kterém vidění mluví, pokračoval. Mluvě k Danielovi, někdo říká, že svatyně a vojsko budou pošlapávány po dobu dvou tisíc tří set dnů, nebo přibližně šesti a půl roku.
Verše 15-18: Ve verších, které následují, je Danielovi andělem Gabrielem oznámen význam těchto vidění. Výklad jako vždy připojuje k vidění další detaily. Předně je Danielovi jasně řečeno, že vidění hledí kupředu na čas konce. Daniel, který je přemožen viděním toho, co se stane jeho lidu v pozdějších časech, je posilněn, aby mohl snést pravdu.
Verš 19: Je mu řečeno, že vidění mluví o událostech, které ukončí „rozhořčení“, a ať přijdou jakákoli trápení, budou mít jasný konec – „v čas určený bude konec“. Výraz „rozhořčení“ („hněv, prchlivost“) je dobře známý výraz v proroctví a vyjadřuje čas, během kterého je Boží rozhořčení vzbuzeno proti Jeho lidu kvůli jeho modlářství (viz Izaiáš 5,25; 9,19; 10,5.25).
Verše 20-22: Potom následuje jasné použití vidění na druhou a třetí světovou říši – Persii a Řecko a na rozdělení Řecké říše do čtyř království.
Verše 23 a 24: Jsou nám podány další podrobnosti o malém rohu. Bude to osoba charakterizovaná smělostí a známostí okultních tajemství. Jeho aktivity budou velké, a přece ne jeho vlastní silou. Zjevně bude mít podporu nějaké jiné moci a sám bude nástrojem cizí politiky. Napadne a zkazí pobožné těch dnů, svaté Boží – „mocný a svatý lid“ 2.
Verš 25: Zjevně jeho vítězství nad Božím lidem nebude dosaženo silou zbraní, ale lstí, a jeho politika bude asi zajišťovat pokoj korupcí mnoha z vyznávajícího Božího lidu. Ve své opovážlivosti se postaví proti Knížeti knížat. Tato vyzývavost bude jeho zkázou. Kristus zničí tohoto zlého člověka „bez rukou“, bez použití lidských prostředků.
Verše 26 a 27: Danielovi je řečeno, že vidění je pravdivé, ale jeho naplnění přijde teprve po mnohých dnech. Je možné, že budoucí jednání tohoto krále severu je nastíněno v historii zlého Antiocha Epiphanesa, jenž ve svých dnech napadl Boží lid lstí a korupcí, znesvětil chrám a dal stranou zákon. Nicméně pro naplnění proroctví musíme podle Gabrielových slov čekat na čas konce.
Účinek těchto vidění na Daniele byl takový, že zemdlel a byl nemocen několik dní. Zdá se, že i když byl dán výklad, nerozuměl vidění nikdo, než jen Daniel3.