7. kapitola
Sedmá kapitola tvoří úvod ke druhému oddílu knihy Daniele. V tomto oddílu už nemáme výklady snů a poselství daných pohanským králům, ale zjevení a výklady vidění daných Danielovi samotnému.
Jak jsme viděli, celá kniha pojednává o časech pohanů. Ve vztahu k tomuto období jsou nám ukázány dva velké předměty: Předně v kapitolách 1 až 6 selhání pohanů v jejich odpovědnosti vládnout v Boží bázni, končící odpadnutím a soudem. Za druhé v kapitolách 7 až 12 okolnosti, v nichž Židé v této době žijí. Tak opět budeme před sebou mít čtyři velké pohanské říše, ale nyní v jejich vztahu k židovskému národu, a jejich jednání nejen s národem jako celkem, ale se zbožným ostatkem národa. Seznáme, že ačkoli Bůh trestá Svůj lid, vždy zachovává ostatek jako svědectví o sobě a nikdy se nevzdává Svého úmyslu znovu ustavit národ v požehnání pod vládou Krista.
Sedmá kapitola nám znovu ukazuje čtyři velké pohanské říše; ne tak, jak se jeví před lidmi jako impozantní obraz, ale tak, jak je vidí Bůh, a proto jsou ukázány ve formě šelem.
Kapitola obsahuje tři rozdílná vidění a jejich výklad:
První ve verších 1-6 je vidění čtyř šelem s podrobnostmi o prvních třech.
Druhé vidění ve verších 7-12 podává podrobný popis čtvrté šelmy.
Třetí ve verších 13-14 je vidění o panování Syna člověka.
Za čtvrté je ve verších 15-28 výklad těchto vidění.
Verš 1: Bylo poznamenáno, že Danielova proroctví nejsou jako jiná proroctví Starého zákona, poněvadž nejsou přímo adresována Božímu lidu. Během doby zajetí už nejsou Židé veřejně uznáváni jako Boží lid. Proto všechna sdělení, která Bůh dává, nejsou adresována jim, ale Danielovi osobně. Nicméně čteme, že Daniel „napsal ten sen a pověděl sumu těch věcí“. Tak jsou tato vidění, která odkrývají budoucnost světa, zaznamenána pro vedení Božího lidu za všech věků.
Verš 2: Daniel ve svém vidění vidí velké moře rozbouřené čtyřmi větry nebe. Moře je v prorockých písmech užíváno pro vyjádření „lidí a zástupů a národů a jazyků“ (Zj. 17,15). Čtyři větry nebe se zdají naznačovat, že ze všech čtyř stran země tu bylo Boží jednání v prozřetelnosti, dovolující, aby svět upadl do stavu anarchie a revoluce.
Verš 3: Z neklidného moře vystupují postupně čtyři šelmy, jedna od druhé rozdílná. Z výkladu, který následuje, lze usuzovat, že tyto čtyři šelmy představují jiný pohled na čtyři velké světové říše, které už byly popsány v obrazu Nabuchodonozorova snu. Ve vidění obrazu byly tyto říše představeny jako impozantní, ale horšící se mocnosti v očích lidí. Zde jsou tytéž říše představeny ve formě, která vyjadřuje jejich postupnou mravní zkázu v Božích očích. Šelmy vyznačuje krutost, sobectví, dravost a nemají žádné poznání nebo známost Boha. A takové jsou vážné rysy světových říší v časech pohanů, než bude ustaveno panování Krista.
Verš 4: První šelma byla „podobná lvu a křídla orličí měla“. Jiná místa Písma vedou k závěru, že tato první šelma ukazuje na Babylon, první světovou říši. Ve čtvrté kapitole Jeremiáše v 7. verši se prorok zmiňuje o Babylonu pod obrazem lva. V Ezechieli 18 je Babylon přirovnán k orlu. A opět v Jeremiáši 49,19 a 22 jsou užity oba obrazy, aby představily Babylon v jeho moci a majestátu, jakož i rychlost jeho výbojů.
Prorok dále vidí v šelmě pozoruhodnou změnu. Křídla byla vytržena a šelma stála na svých nohách jako člověk a bylo jí dáno lidské srdce. Vytržená křídla označují, že rychlé výboje říše přestanou. Lev, stojící na svých nohách jako člověk a se srdcem člověka nemá ani důstojnost, ani sílu, a zjevně ukazuje na to, co se skutečně stalo, když Babylon byl zbaven své důstojnosti jako světové mocnosti a stal se pouhou provincií v poddanství Perské říši.
Verš 5: Druhá šelma byla „podobná medvědu a pozvedala se na jedné straně“ a měla ve svých ústech tři žebra. To je jistě předobraz Médsko-Perské říše, která následovala po Babylonské říši. Skládala se ze dvou národností, přitom perský národ byl vyvýšen nad médský. Víme, že to byl Darius Médský, kdo dobyl Babylon, ačkoli krátce nato Cýrus Perský se stal velkou mocí v říši. Tři žebra v tlamě pravděpodobně ukazují dravý charakter říše, která sžírala národy bez milosrdenství.
Verš 6: Třetí šelma byla „podobná pardovi“, ale měla čtyři křídla ptačí a čtyři hlavy. Tyto obrazy živě ukazují charakter a historii Řecké říše. Čtyři křídla vhodně vyjadřují prudkost a rychlost dobyvačných tažení Alexandra Velikého, jimiž se Řecká říše dostala k vrcholnému panování. Čtyři hlavy se zdají ukazovat na čtyři království, do kterých byla říše nakonec rozdělena po Alexandrově smrti.
Verš 7: Čtvrtá šelma, ukazující převážně na prorocké události, které se ještě mají naplnit, má tak hluboký význam, že podrobnosti jsou Danielovi dány ve druhém vidění. V přírodě není nic, k čemu by tato šelma mohla být přirovnána. Je úmyslně představena jako nepřirozené monstrum vzbuzující v pozorovateli hrůzu a strach. Měla velké železné zuby; požírala a rozbíjela na kusy, a co nesežrala, to pošlapala svýma nohama. Byla rozdílná od všech ostatních šelem a měla deset rohů.
Pravděpodobně budou všichni souhlasit s tím, že tato šelma je obrazem Římské říše, vyznačující se přemáhající silou a strachem, který naháněla národům světa. Ve své neodolatelné síle při dobývání a zvětšování se přiváděla ostatní národy pod svou krutovládu a ti, kteří odmítli se poddat, byli rozdrceni.
Verš 8: Důležitost této říše, rozlišené od prvních tří, spočívá ve skutečnosti, že to je říše, která bude existovat v závěrečných dnech časů pohanů a která přijde do kontaktu s Kristem a Jeho lidem, a proto je to mocnost, která bude přímo souzena a postavena stranou královstvím Krista. Tato říše tedy bude ještě hrát velkou úlohu v blízké budoucnosti světa. Tento budoucí aspekt Římské říše před nás přichází v té části vidění, která mluví o deseti rozích a malém rohu. Tento malý roh má oči člověka a ústa mluvící velké věci.
Výklad nám dá další podrobnosti o těchto deseti rozích a o malém rohu. Zde postačí poznamenat, že deset rohů nás jasně přenáší do budoucnosti, kdy Římská říše ožije ve formě deseti království pod jednou hlavou (viz Zjevení 13,1; 17,12).
Verše 9 a 10: Druhé vidění, které popisuje čtvrtou šelmu, také předpovídá soud nad šelmou. Daniel má vidění věčného Boha, Starého dnů, jak sedí na trůnu soudu. Víme, že Kristus je také Starý dnů – božská Osoba, stejně jako Syn člověka. V první kapitole Zjevení je představen jako Soudce se všemi charakteristikami, které vyznačují Starého dnů v Knize Daniele. Nadto Daniel nejenom vidí trůn Starého dnů, ale vidí jiné trůny, které jsou „postaveny“ (nikoli „svrženy“, jak to je v kralickém překladu – p. p.). Tyto trůny se zjevně vztahují k trůnům svatých, kteří budou spojeni s Kristem v tomto soudu nad živými národy. Je o nich opět zmínka ve Zjevení, když apoštol Jan říká: „I viděl jsem stolice /trůny/, a posadili se na nich, i dán jest jim soud.“ (Zjevení 20,4; Daniel 7,22; 1. Kor. 6,2)
Ti, kdo obklopují trůn, jsou andělské bytosti. Vykonávat soud je jednou z funkcí andělů. Oddíl popisující soud nad živými národy v Matouši 25 začíná představením Syna člověka přicházejícího ke Svému trůnu slávy, „a všichni svatí andělé s Ním“ (Mat 25,31).
Verš 11: Zde se soud zvláště týká jednání s malým rohem a s šelmou, nad kterou panoval. Bezprostředním podnětem k soudu je „zvuk té řeči pyšné, kterou roh mluvil“. Rouhavá vyzývavost vůči Bohu, která bude vyznačovat poslední hlavu oživlé Římské říše, přivede rychlý a zachvacující soud na ni a její panství. Je dobré si všimnout, že soud, o kterém Daniel mluví, není konečný soud u velkého bílého trůnu, kdy budou vzkříšeni a souzeni mrtví. Daniel mluví o soudu živých národů, který předchází vládu Krista, ale je na něj pohlíženo zvláště ve spojení s Římskou říší a s její hlavou.
Verš 12: Čtvrtá šelma přichází pod Boží přímý soud. Prvním třem šelmám je odňato jejich panství. Ztratily svou světovou moc ne přímým soudem, ale cestami prozřetelnosti. Nicméně jejich život byl prodloužen až do doby a času. Ačkoli ztratily své dominantní postavení, stále existují jako národy, jakkoli se snad staly slabými.
Soud nad šelmou uvolňuje cestu pro ustavení Kristova království. Tato slavná událost je předpověděna třetím viděním, ve kterém Daniel vidí jednoho jako Syna člověka přicházet s oblaky nebe. Přijímá Své království jako Člověk od Boha, Starého dnů. Jeho panství je celosvětové, zahrnující „všechny lidi, národy a jazyky“. Jeho panství bude věčné. Nepomine jako jiná království. Nikdy nebude zničeno.
Verš 15: Okamžitý účinek těchto vidění byl, že Danielův duch a mysl byly zděšeny. V těch třech viděních muselo být mnohé, čemu Daniel nerozuměl, ale přinejmenším si uvědomoval, že předpovídají časy zkoušek a utrpení pro jeho milovaný lid.
Verš 16: Bez božského naučení není Daniel schopen vyložit své vlastní sny, jako to nebyl schopen ani u snů pohanských králů. A tak přistupuje „k jednomu z přístojících, a ptá se ho na jistotu vší té věci“. Není nám přesně řečeno, kdo byli ti „přístojící“. Pravděpodobně to je zmínka o andělech, kteří ve vidění „stáli před“ Starým dnů. A ten, na koho se Daniel obrací, je zjevně povědomý Božích myšlenek a je vyslán, tak jako andělští poslové ve Zjevení, aby dal „výklad věcí“ spatřených ve viděních.
Ve výkladu, který následuje, je dobré si všimnout, že, jak to řekl kdosi jiný, „vždy shledáváme, ať v proroctví nebo v podobenství, že výklad jde za to, co obsahuje originální výrok“. Tak tomu je i v tomto oddílu: Vidění před nás přivádí charakter a historii čtyř světových mocností. Výklad ukazuje vztah těchto světových mocností k Božímu lidu. Tak v průběhu výkladu je pětkrát zmínka o svatých (verše 18, 21, 22, 25, 27).
Verš 17: Předně je Danielovi řečeno, že tyto čtyři velké šelmy jsou čtyři králové, kteří povstanou na zemi, a o něco později se dovídáme, že „čtvrtá šelma znamená království čtvrté na zemi“ (verš 23). Je tedy zřejmé, že „králové“ jsou užiti, aby představovali čtyři království. Nemůžeme se pak mýlit, když se na tyto čtyři šelmy díváme jako na čtyři velké monarchie. Ve vidění povstávají z moře. Zde povstávají ze země. Vidění popisuje jejich politický původ či původ v prozřetelnosti, výklad popisuje jejich mravní původ. Podle prozřetelnosti povstávají v době politického neklidu; mravně jsou zemské v protikladu ke království Syna člověka, které přichází z nebe.
Verš 18: Potom je Daniel pro svoji i naši útěchu informován o konci času pohanů, pokud se týká Božího lidu. Tyto monarchie se mohou protivit Božímu lidu a rouhat se Bohu, „ale“ konec bude triumfem Božího lidu, neboť „království obdrží svatí Nejvyššího Boha a budou vládnout královstvím až na věky, totiž na věky věků“.
Můžeme se ptát, kdo jsou ti svatí Nejvyššího? Lepší překlad je „svatí nejvyšších míst /výsostí/“. Jsou tam takoví, kteří jako šelmy a jejich poddaní jsou mravně ze země, a jsou tam také Boží lidé, kteří znají Boha nebe, a jsou tak ve spojení s nebeskými, nebo vysokými místy. Ve třetím vidění je to Syn člověka, jenž přichází s oblaky nebe, a Jemu je dáno království, které nikdy nepomine. Zde se učíme další pravdě, že Boží lid všech věků, všichni ti, kdo během historie světa byli v dotyku s nebem, budou sdílet se Synem člověka Jeho slavnou vládu. K této velké události hleděl Enoch, když prorokoval a řekl: „Aj, Pán přichází s desetitisíci svých svatých.“ (Judy 14)
Verše 19-22: Potom se Daniel blíže ptá na čtvrtou šelmu. Opakuje vidění, ale s přidanými podrobnostmi, neboť nyní se zmiňuje o svatých a říká nám, že spatřil, že ten, jenž je představován malým rohem, pronásledoval svaté a po omezenou dobu mu bylo dovoleno je přemáhat, neboť toto vítězství nad svatými bylo do doby než „přišel Starý dnů“, a potom svatí vykonali soud nad těmi, kteří nad nimi předtím vítězili.
Verš 23: V odpovědi na Danielovy dotazy anděl vykládá vidění o čtvrté šelmě. Je nám jasně řečeno, že představuje „čtvrté království na zemi“. Tím, jak víme, byla Římská říše. Bylo „rozdílné ode všech království“ v tom, že zahrnovalo formu vlády, která kombinovala autokracii s demokracií, jak už byly předobrazeny železem a hlínou obrazu. Může být dobře řečeno, že ve svém téměř univerzálním panování „sžíře celou zemi“. Podupáním a rozlámáním na kusy si podrobila národy a rozdrtila ty, kteří odmítli se poddat. Tak máme obraz Římské říše ve dnech její prvotní moci.
Verš 24: Podrobnosti 23. verše hledí kupředu na události, které byly v Danielových dnech ještě budoucí. V našich dnech víme, že se do písmene naplnily. V podrobnostech, které následují, jsme neseni kupředu k událostem, které jsou stále ještě budoucí. Anděl říká: „Rohů pak těch deset znamená, že z království toho deset králů povstane.“ Je nemožné nepřijmout závěr, že toto směřuje k poslední fázi Římské říše, když, jak je jasně řečeno ve Zjevení 17, bude znovu oživena ve formě deseti království spolčených pod jednou imperiální hlavou.
Pak se z veršů 8, 20 a 21 učíme významu malého rohu. Jiný král povstane po těch deseti králích, různý od nich, a podrobí si tři krále. Je různý od těch deseti králů v tom, že oni představují různá království, ale tento král představuje zvláštní moc, která povstane uprostřed těch deseti království a získá své území podrobením si tří z těch království. Je to „jeho panství“, s kterým nakonec bude naloženo v soudu (verš 26), a proto, jak se zdá, z toho vyplývá, že ten malý roh, když si podrobí tři z králů, získá moc nad celou říší.
Obraz, který je zde podán o poslední fázi Římské říše, je jasně obraz sedmi království, spojených se třemi podrobenými královstvími pod jednou imperiální hlavou – malým rohem. Když čteme tento oddíl Písma ve spojení s podrobnostmi, které nám jsou dány ve Zjevení 13,1-8 a ve Zjevení 17,7, můžeme jen soudit, že malý roh z této kapitoly je ožilá hlava Římské říše, která je nám tak význačně ukázána v knize Zjevení.
Verš 25: Čtyři věci nám jsou jasně předpověděny o tomto hrozném člověku. Předně, že „slova proti Nejvyššímu mluviti bude“. Nejenže bude jako každý přirozený člověk v nepřátelství vůči Bohu, ale s opovážlivou bezbožností bude otevřeně vyzývat Boha (viz Zjevení 13,6). Za druhé bude pronásledovat svaté Nejvyššího, nebo nebeských míst, ty, kteří uznávají Boha na výsosti (viz Zjevení 13,7). Za třetí chce „proměnit časy i práva“. Nejenom chce zničit svaté, ale bude pomýšlet na změnu časů a zákonů Božího pozemského lidu, Židů, kteří se v té době vrátí do země. Za čtvrté je nám řečeno, že mu bude dovoleno vítězit po dobu času a časů a rozdělení času, to jest po dobu tří a půl roku (viz Zjevení 13,5).
Verš 26: Nebude dovoleno, aby jeho rouhání se Bohu a pronásledování svatých pokračovalo. Na konci přiděleného času ho zachvátí soud. Jeho panství je odejmuto a naprosto vypleněno a zkaženo až do konce. Na konci času nebude nikdy oživeno.
Verš 27: Po soudu nad šelmou a jejím královstvím přejdou všechna království země pod vládu lidu svatých Nejvyššího (nebo: „lidu svatých výsostí“ – p. p.) – Božího pozemského lidu, Židů. Potom budou skrze Boží lid přivedeni všichni lidé země k tomu, aby sloužili a klaněli se Tomu, jehož království je věčné království.
Verš 28: Daniel dostal výsadu pohlédnout daleko do budoucnosti a vidět Boží lid postavený v celosvětovém a věčném království pod žezlem Nejvyššího Boha. Nicméně když přemýšlel o moři utrpení a soužení, kterými budou procházet, než dosáhnou království, jeho myšlení je v něm zkormouceno a jeho vzezření se změnilo. Avšak zachovával tyto věci ve svém srdci. Také pro Boží lid je dobré ve všech dobách, aby hleděl přes dlouhou temnou noc a ve svém srdci vítal ten budoucí den.
Neboť Král králů přichází,
a na nebi je svítání,
a strážci na horách hlásí,
že ten den je blízký.