5. kapitola
Viděli jsme modlářství jako výrazný znak velkých světových říší, kterým byla svěřena vláda v časech pohanů. Dále jsme viděli, že toto modlářství dává stranou Boží práva a nohama pošlapává svědomí lidí (kapitola 3).
Druhou charakteristikou je sebevyvyšování nebo pýcha, s níž tyto světové říše užívají moc pro svou vlastní slávu místo pro Boží slávu (kapitola 4).
Z 5. kapitoly se učíme, že třetí charakteristikou je bezbožnost, která nejenom zasahuje do Božích práv, ale veřejně vyzývá Boha.
Verše 1-4: Příležitostí, která předvádí tento vážný rys časů pohanů, je velká hostina dávaná babylonským králem Balsazarem jeho knížatům. Tato hostina se vyznačuje propuknutím bezbožnosti pravděpodobně uvolněné účinkem pití na krále. „Když okusil víno“, poručil přinést na hostinu zlaté nádoby z Božího chrámu. Člověk do jisté míry může kontrolovat zlé vášně svého srdce. Ale když nějakým zlým vlivem nad sebou ztratí kontrolu, pak se ukáže všechna špatnost jeho srdce. Bůh dovolil, aby Jeho lid byl vzat do zajetí, aby Jeho chrám byl zničen a aby svaté nádoby byly odneseny do Babylonu a umístěny v domě kaldejské modly (kapitola 1,2). Babylonští králové, kteří neviděli trestající ruku nad Jeho lidem, se dívali na toto vítězství nad Izraelem jako na vítězství svých bohů nad Bohem Izraele (Abakuk 1,11-17). V souladu s tím se Balsazar chápe příležitosti této velké hostiny, aby veřejně vyjádřil to, co si představoval, že je vítězstvím jeho falešných bohů. Král a jeho knížata nejenom znesvětili svaté nádoby, které byly dány stranou pro Hospodina, tím, že je užili při své pijácké hostině, ale chválili své pohanské bohy všech stupňů. To byla smělá a otevřená výzva Bohu.
Verše 5 a 6: Taková bezbožnost musí přivolat Boží soud. Bůh ihned přijímá výzvu. Klidně, bez hlasu nebo vidění, dává Bůh Svoji přítomnost neomylně cítit. Prsty lidské ruky neslyšně píší výrok soudu na stěnu králova paláce. Král je přes svůj opilý stav ihned zasažen ve svědomí. Jeho vzhled prozrazuje jeho hrůzu; jeho myšlenky ho kormoutí, chvěje se od hlavy k patě.
Verše 7 a 8: Ve své hrůze se obrací na moudré muže Babylonu. Nabízí velké odměny za výklad slov, ale vše nadarmo.
Verše 9-12: Když ho jeho moudří muži zklamou, zoufalý král je ponořen do ještě většího strachu. Když královna slyší o králově zděšení, přichází na hostinu. Zjevně se nijak neúčastnila tohoto bezbožného výjevu. Jsou domněnky, že to nebyla králova žena, poněvadž jeho ženy byly na hostině přítomné (verše 2 a 3). Pravděpodobně to byla králova matka (vdova). Zřejmě dobře znala Daniela a velké události, které se udály za dnů Nabuchodonozorových. Je schopná informovat krále o Danielově přítomnosti v království.
Verše 13-16: Nato je Daniel přiveden do královy přítomnosti. Král slyšel o Danielově moudrosti ve vykládání snů ve dnech Nabuchodonozorových, ale zjevně se nestaral o to, aby se osobně seznámil s tímto zajatým Židem. Ale Bůh ve Svých cestách pokořuje moudré muže jeho světa a vyvyšuje toho opovrženého zajatce. Moudrost je u Božího lidu, i když je v zajetí.
Verš 17: Daniel s klidnou důstojností říká králi, aby své dary a odměny dal jinému. Chce to písmo přečíst nezávisle na jakékoli odměně.
Verše 18-22: Než to udělá, činí králi výtku, když mu připomíná Boží jednání s Nabuchodonozorem. Nejvyšší Bůh dal Nabuchodonozorovi univerzální království s absolutní mocí. Ale král je užil pro svou vlastní slávu a Bůh ho pro jeho pýchu pokořil. Všechno to Balsazar dobře věděl, a přece přes toto varování nepokořil své srdce.
Verše 23 a 24: Daniel potom ostře vyhlašuje královu vinu. Nabuchodonozor pronásledoval Boží lid, ale Balsazar „se pozvedl proti Pánu nebe“. Tato bezbožnost ho přemohla ke zkáze a přivedla první světovou říši k jejímu konci. Ve spojení s tímto jednáním neúcty bylo napsáno to písmo. Takto Daniel jasně ohlašuje vinu krále, dříve než přečte písmo, které vyhlašuje jeho osud.
Verš 25: Nebyla tu žádná těžkost ohledně významu slov. Doslova přeložena znamenají: „Sečtl,“ „zvážil“, „rozdělil“. Nesnáz byla, že pouhá izolovaná slova nedávají význam bez Bohem daného výkladu. Jaké tedy bylo to poselství od Boha, které měla přinést?
Verš 26: Daniel, Boží prorok, podává význam slov: „Tento,“ říká, „jest výklad slov.“ Králi je potom řečeno, že „mene“ nebo „sečtl“, znamená, že Bůh sečtl jeho království a ukončil je. O mnoho let předtím řekl Daniel Nabuchodonozorovi, že Bůh mu dal „království, moc, sílu a slávu“. Ale varoval ho také, že po jeho království povstane jiné. Po šedesát osm let vykonávali králové Babylonu svrchovanou moc nad celým obydleným světem. Nyní přišlo ukončení Babylonské říše. Její dny byly sečteny a její univerzální vláda skončila.
Verš 27: Další slovo, „tekel“, znamená „zvážil“. Říká tomuto bezbožnému králi, proč jeho říše končí. Vládce říše je zvážen na vahách a shledán nedostatečným. Nabuchodonozor a jeho následníci naprosto zklamali ve své odpovědnosti vládnout nad světem v Boží bázni. Pod kárající Boží rukou Nabuchodonozor skutečně činil pokání. Balsazar byl poslední vládce a ačkoli si byl plně vědom Božího jednání s Nabuchodonozorem, hřešil vážněji než jeho předchůdci. Veřejně a bezbožně vyzval Boha. Jeho skutky byly zváženy na neomylných Božích vahách a byly shledány nedostačující.
Verš 28: Třetí slovo „peres“ (jiná forma slova ufarsin – obě slova jsou jen různé části téhož slovesa) znamená „rozdělil“. Výsledkem královy bezbožnosti bylo přivedení okamžitého soudu nad králem. Daniel královi jasně říká: „Rozděleno jest království tvé a dáno jest Médským a Perským.“
Verše 29-31: Král si velmi váží posla, ale zjevně málo dbá na poselství. Nicméně té noci soud přišel. Balsazar je zabit a Darius Médský se ujímá království. Tak Babylonská říše končí a druhá velká světová mocnost – Médsko-Perská – začíná svůj běh.