Kniha proroka Daniele pojednává o období světové historie, které je v Písmu nazváno „časy pohanů“ (Lukáš 21,24).
Z 5. Mojžíšovy 32,8 a 9 se učíme, že když Nejvyšší rozděloval zemi mezi národy, měl na zřeteli děti Izraele, Svůj vyvolený lid. Nadto Bůh vládl nad zemí právě skrze Izrael jako střed národů. Neboť je nám jasně řečeno, že trůn Izraele byl „trůn Hospodinův“, poněvadž čteme: „A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu.“ (1. Par. 29,23)
Kvůli selhání králů a lidu Izraele přišla doba, kdy Bůh přestal vládnout nad zemí ze Siona jako středu. Nicméně z 2. Žalmu víme, že v budoucím dni Bůh opět bude vládnout nad celou zemí ze Siona skrze Krista jako Krále. Když Bůh hledí k tomuto dni, může říci: „Já jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.“ Pak je nám vyprávěna sláva Krále a rozsah Jeho panování. On je Syn a Jeho království bude dosahovat do končin země (Žalm 2,6-9).
Nuže kniha Daniele pojednává o období světových dějin mezi těmito dvěma událostmi – mezi zhroucením Izraele a jeho dáním v Boží vládě stranou a ustanovením Kristova království ze Siona uprostřed obnoveného Izraele. V průběhu této doby vláda nad světem přechází od Izraele k pohanům a národ Izrael přestává být hlavou národů a je přiveden do poddanství pohanům. Z tohoto důvodu je toto období nazváno „časy pohanů“. Je zřejmé, že Izrael jako národ je stále rozptýlen a je v poddanosti pohanům a že vláda Krista ještě nepřišla, takže časy, v nichž žijeme, jsou stále „časy pohanů“.
Je přirozené, že vyvstávají dvě velké otázky. Předně: Jak budou pohané užívat moc vlády, která byla svěřena jejich odpovědnosti? Za druhé: Jaká bude historie Božího starého lidu během doby, kdy je poddán moci pohanů, a jak budou Boží zaslíbení Jeho pozemskému lidu dotčena jeho poddaností pohanům? Odpověď na tyto důležité otázky je velkým předmětem knihy Daniele.
Naučíme se, že v průběhu časů pohanů Boží vláda už není otevřená a přímá vláda z nějakého pozemského středu, ale bere na sebe skrytou formu vlády z nebe. Z tohoto důvodu se v průběhu knihy čtyřikrát mluví o Bohu jako o Bohu nebe, jednou jako o Králi nebe a jednou jako o Pánu nebe.
I když je Bůh nade vším, vždy působí za scénou. Svěřuje vnější vládu nad světem pohanům zcela novou formou vlády na zemi. Bůh ustanovuje systém vlády „imperiální jednoty“. Jak kdosi řekl: „Místo nezávislých národů, majících každý svého vlastního vládce, Bůh sám ve Své prozřetelnosti schvaluje poddání se všech národů země pohlcující autoritě jednotlivce.“ To je charakteristická forma vlády, daná národům během „časů pohanů“.
Daniel podává prorocký nástin této doby, když ukazuje vznik a pád čtyř velkých po sobě jdoucích pohanských mocností. Kromě toho ukazuje, jak úplně pohané selžou ve vykonávání vlády, když ji budou užívat pro svou vlastní slávu a vyvýšení, místo aby měli na zřeteli Boha a Jeho slávu. Dále je Danielovi zjeveno, že postoj pohanských mocí vůči Božímu starému lidu bude hlavně postoj protivení se a pronásledování.
Daniel nakonec předpovídá, že když pohané naprosto zklamou ve vládě, budou souzeni a dáni stranou uvedením vlády Krista a obnovením Izraele.
Skutečnost, že kniha Daniele pojednává o časech, ve kterých žijeme, ji činí velmi zajímavou a pro křesťana má praktickou důležitost. Nejenom že tu jsou velké mravní lekce, jimž se máme naučit z věrného chování Daniele a jeho druhů, ale jejími proroctvími jsme „varováni před věcmi, které ještě nejsou vidět“, abychom, jsouce varováni, mohli žít v oddělení od světa, jehož údělem je soud, a byli drženi v klidu ducha uprostřed zmatků světa.
Hlavní rozdělení knihy je toto:
Kapitola 1: Úvod, ukazující, že přes selhání Izraele si Bůh během doby pohanské vlády stále zachovává věrný ostatek Svého starého lidu a že se neponechá bez svědectví. Dále nalézáme v tomto ostatku ducha proroctví a porozumění Božím cestám.
Kapitoly 2 až 6: Prorocká historie časů pohanů v její vnější formě před lidmi, představující mravní charakteristiky čtyř velkých monarchií, jejich selhání ve vládě a jejich konečné odsouzení zřízením Kristova království.
Kapitoly 7 až 11: Prorocká historie čtyř velkých pohanských monarchií, jak je viděna Bohem, jejich vztah k Božímu starému lidu a jejich jednání vůči němu.
Kapitola 12: Závěr a prorocké oznámení konečného ustavení zbožného ostatku Izraele v požehnání.