„Administrativní“ = „správcovské“, „pokud se týká správy“. Myšlenka, že Boží pravdy jsou na zemi spravovány lidmi, není v Novém zákoně ojedinělá. Apoštol Pavel byl od Boha určeným správcem tajemství o Kristu a o Církvi (Ef 3,8.9; Kol 1,25‒27). V 1. Kor 4,1 říká: „Za toto nechť nás považují lidé: za služebníky Krista a správce tajemství Božích.“ Petr napomíná věřící, aby si navzájem sloužili jako dobří šafáři (=správcové) rozličné milosti Boží (1. Pt 4,10). Také v podobenství o hřivnách nacházíme tuto myšlenku. Pán předal Svým služebníkům Svůj majetek, „každému podle možnosti (=schopnosti) jeho“ (Mt 25,14 a dále). Jím měli v době Jeho nepřítomnosti „těžit“, to znamená nakládat s ním tak, aby se zvětšoval. Nuže, k tomuto majetku patří také vzácná pravda o odpuštění hříchů v Jeho jménu. To je to první, co hříšník potřebuje.