Je však pozoruhodné, že v NZ nenacházíme žádnou určitou „křticí formuli“, která by bezpodmínečně musela být vyslovena při každém křtu. Ve Skutcích čteme o křtu ve jméno Ježíše Krista, ve jméno Pána Ježíše (Sk. 2,38; 8,16; 19,5) a v Dopisu Římanům o křtu v Krista Ježíše a v Jeho smrt (Řím. 6,3.4). Při nucení užívat nějakou určitou formulku by se mohl snadno roznítit spor o to, zda nějaký křest byl „správný“ nebo „chybný“. Protože dnes nejsme pod zákonem, nýbrž pod milosti, je tu určitá svoboda při volbě slov. Jméno Pána Ježíše, ve kterého se křtí, by však mělo být bezpodmínečně jmenováno, a mnohé mluví pro to, aby se přitom jmenovalo také jméno trojjediného Boha: Otce, Syna a Ducha Svatého.