Tato prorocká slova Žalmu vykazují formu paralelismu. U této charakteristiky hebrejské poezie je jeden výrok nějakým následujícím výrokem téhož druhu zesílen. Zde se však jedná o dvě podobné, ale rozdílné výpovědi, které se každá za sebe vyplnily, stejně tak jako v Janu 19,24, kde jde o naplnění dvou rozdílných výpovědí v Žalmu 22,19. Ve Svatém písmu není nic náhodného nebo dokonce nadbytečného, neboť jeho slova jsou slova, „kterým vyučuje Duch“ (1. Kor. 2,13).