Dodatek
Dodatek
U popisu „příběhu vzkříšení“ Páně ve čtyřech Evangeliích se rádo poukazuje na domnělé rozpory, aby se zpochybnila důvěryhodnost těchto zpráv. Avšak Svaté písmo si neodporuje. Je důležité číst inspirované zprávy přesně a brát ohled na to, že Duch Svatý spojuje s každým Evangeliem zvláštní úmysl (Matouš: Král Izraele [Mesiáš], Marek: pravý Služebník, Lukáš: Syn člověka, Jan: Syn Boží).
Událost |
Matouš |
Marek |
Lukáš |
Jan |
Poznámka |
PÁTEK: |
|
|
|
|
Den příprav |
(1) Pohřbení Ježíše |
27,57-60 |
15,42-46 |
23,50-54 |
19,38-42 |
|
(2) Ženy u hrobu |
27,61 |
15,47 |
23,55 |
|
|
(3) Ženy připravují masti |
|
|
23,56 |
|
|
SOBOTA: |
|
|
|
|
sobota |
(4) Střežení hrobu |
27,62-66 |
|
|
|
|
(5) Ženy kupují masti |
|
16,1 |
|
|
|
(6) Ženy večer u hrobu |
28,1 |
|
|
|
|
NEDĚLE: |
|
|
|
|
První den týdne |
(7) Vzkříšení, vstání Pána |
28,2-4 |
|
|
|
|
(8) Marie Magdalena u hrobu |
|
|
|
20,1 |
|
(9) Zpráva Marie Magdaleny |
|
|
|
20,2 |
|
(10) Petr a Jan u hrobu |
|
|
24,12 |
20,3-10 |
|
(11) Ženy u hrobu |
|
16,2-4 |
24,1-3 |
|
|
(12) Andělé |
28,2.3 (1 anděl před hrobem) |
16,5 (1 anděl v hrobě) |
24,4 (2 andělé u hrobu) |
20,12.13 (2 andělé v hrobě) |
|
(13) Poselství andělů |
28,5-7 |
16,6.7 |
24,5-8 |
|
|
(14) Návrat žen |
28,8.9a |
16,8 |
24,9a |
|
|
(15) Kristus a Marie Magdalena |
|
16,9 |
|
20,14-17 |
1. zjevení |
(16) Zpráva Marie Magdaleny |
|
16,10.11 |
|
20,18 |
|
(17) Kristus a ženy |
28,9b.10 |
|
|
|
2. zjevení |
(18) Vyprávění žen |
|
|
24,9b-11 |
|
|
(19) Petr sám u hrobu |
|
|
24,12.34? |
(1. Kor. 15,5) |
3. zjevení |
(20) Emauzští učedníci |
|
16,12.13 |
24,13-32 |
|
4. zjevení |
(21) Kristus a učedníci |
|
16,14 |
24,33-43 |
20,19-23 |
5. zjevení |
Když byl Pán Ježíš v pátek večer Josefem z Arimatie a Nikodémem pohřben (1), následují některé ženy (mezi nimi Marie Magdalena a Marie, matka Josesova) a vidí místo pohřbení, které je uzavřeno velkým kamenem (2). Jdou domů a připravují „kořenné masti a oleje pomazání“, jimiž chtějí po uplynutí soboty nabalzamovat tělo Pána (3).
Dodatek
Dodatek
V sobotu podle přikázání odpočinou (Luk. 23,56). Mezitím se nejvyšší kněží a farizeové starají o ostrahu hrobu (4). Po uplynutí soboty kupují ženy z Galileje (Marie Magdalena a Marie, matka Jakuba, a Salome) v sobotu večer dodatečně ještě „vonné kořenné masti“ pro nabalzamování (5) a Marie Magdalena a druhá Marie navštěvují ještě jednou hrob (6). K posledním dvěma událostem mohlo dojít také v obráceném pořadí. Jedna další poznámka může snad být užitečná: Podle biblického a židovského dělení času začíná den večer při západu slunce (to tedy znamená nocí) a končí opět při západu slunce druhého dne. Tak to čteme už ve zprávě o stvoření: „I byl večer a bylo jitro, den první.“ (1. M. 1,5) „Soumrak na první den týdne“ je tedy sobota večer (Mat. 28,1).
Dodatek
Dodatek
V noci ze soboty na neděli byl Pán Ježíš podle Své předpovědi „třetího dne“ (nebo „po třech dnech“, což je podle židovského počítání totéž) vzkříšen (Mat. 16,21; Marek 9,31). Žádný člověk nebyl svědkem tohoto okamžiku, ve kterém Pán Ježíš byl „skrze slávu Otce“ vzkříšen a provždy opustil uzavřený, zapečetěný a střežený hrob, aniž by viděl porušení (Řím. 6,4; Sk. 2,31). Velké zemětřesení však dosvědčuje tento triumf. Teprve potom se zjevuje anděl z nebe a odvaluje kámen od prázdného hrobu a sedá si na něj (7).
Časně ráno prvního dne týdne, „když ještě tma bylo“ (Jan 20,1), přichází Marie Magdalena jako první k hrobu a nalézá kámen odvalený (8). Běží k Petrovi a Janovi a vypráví jim, že Pán už není v hrobě (9). Ti spěchají k hrobu, vidí, že je prázdný, a jdou zase domů (10). Později, „když již slunce vzešlo“, se vydávají také druhé ženy na cestu k hrobu (11). Marie Magdalena se sama vrací k hrobu, kam mezitím přišly také druhé ženy, a slyší poselství andělů, které je velmi zděsí (12 a 13). Zděšené ženy se vracejí domů a cestou nikomu neříkají nic o tom, co prožily (14). Marie Magdalena, která se u hrobu zjevně trochu vzdálila od ostatních žen a ještě se s nimi nevracela k městu, vidí nyní oba anděly, a potom Pána Ježíše, který jí však nedovoluje, aby se Ho dotkla, a dává jí zvláštní poselství pro učedníky o jejich vztahu k Bohu jako k Otci (15). Potom se Pán zjevuje také domů se navracejícím ženám a dává jim všeobecnější poselství, přičemž dopouští, aby Mu prokazovaly úctu jako Králi (17).
Zdá se, že učedníci (tj. jedenáct a „jiní všichni“, Luk. 24,9) se neshromáždili teprve večer tohoto na události bohatého dne, nýbrž už velmi časně. Tak jim mohly ženy, které se asi nevracely všechny ve stejnou dobu, přinést poselství o vstání Pána. Avšak nebylo jim věřeno (16 a 18). Skutečnost, že Marie Magdalena je v Lukáši 24,10 jmenována společně s druhými ženami, je Lukášova zvláštnost, totiž že často podává vyprávění souhrnně.
Odpoledne jdou dva učedníci z Jeruzaléma do Emaus, které je asi 11 km, tj. 2,5 hodiny chůze vzdáleno od Jeruzaléma. Také s nimi se Pán Ježíš setkává a oni spěchají ještě téhož večera zase zpátky do Jeruzaléma, aby to zvěstovali druhým, kteří tam jsou shromážděni, ale ani jim nejprve ostatní nevěří (20).
Nakonec se Vzkříšený zjevuje večer všem shromážděným učedníkům. S výjimkou Tomáše, který s nimi není, jsou nyní všichni usvědčeni a přesvědčeni, že Pán skutečně vstal (21).
Kdy se Pán v den Svého vzkříšení zjevil samotnému učedníkovi Petrovi, resp. se s ním setkal (19), z Evangelií jednoznačně nevyplývá. Stalo se to v každém případě dříve, než se zjevil „dvanácti“ (Luk. 24,34; 1. Kor. 15,5). Možná, že se Lukáš 24,12 vztahuje na nějakou druhou návštěvu Petra u hrobu, takže ten by – kvůli svému vnitřnímu neklidu? – toho dne snad byl u hrobu třikrát.
Dodatek
Dodatek