(1. Mojžíšova 25)
Předobrazné naučení těchto kapitol končí zprávou o Abrahamových dětech, které zplodil s Ceturou. O tom podává zprávu prvních šest veršů 25. kapitoly. Tyto děti, z nichž mnohé vzešly z (Blízkého) východu, obdržely „dary“. Tak dostávají svá požehnání skrze spojení s Abrahamem. Přesto je Izák postaven do nápadného protikladu k ostatním synům Abrahamovým. Druzí mohou dostat dary; Izákovi ale Abraham dává všechno, co má.
To nám v tomto obrazu ukazuje tu velkou skutečnost, že Kristus jako vzkříšený z mrtvých je dědicem všech věcí. A když obdrží nebeskou nevěstu, přijde na zem, aby nastoupil s obnoveným Izraelem své pozemské dědictví. Ale i jiným národům země bude požehnáno.
Krajně poučný Abrahamův příběh končí krátkou zprávou o jeho pokojném konci „v starosti dobré“. Je svými syny Izákem a Izmaelem pochován v jeskyni Machpelah. Tak stojí v příkrém protikladu k ubo-hému Lotovi. Abraham ukončuje svou životní cestu jako poutník na zemi a dostává se mu úcty a vážnosti, které náležejí tomu, jen byl „přítelem Božím“ a „otcem všech věřících“ (Řím. 4,11).