Lotova porážka a Abrahamovo vítězství

(1. Mojžíšova 14)

V 1. Mojžíšově 12 jsme sledovali požehnání na cestě víry, která byla Abrahamovou odpovědí na Boží volání. Také jsme museli zjistit, jak můžeme sklouznout, když nás neudržuje síla Pána.

V 1. Mojžíšově 13 jsme viděli, že věřící se zříká výhod tohoto světa, když chce jít cestou víry. V protikladu k tomu stojí smutná volba světa od věřícího, jenž se nechává ovládat přirozenýma očima.

14. kapitola 1. Mojžíšovy knihy nám představuje konflikty světa: národy vedou válku proti národům. V těchto střetnutích dobývá vítězství věřící, jenž odmítl nabídky světa. Naproti tomu ten věřící, jenž svůj život vede jen svýma přirozenýma očima, se dostává pod moc tohoto světa. Nadto se učíme, že konflikty v tomto světě ústí pod Božími soudy v osvobození Božího lidu, ale také ve zřízení vlády Krista jako Kněze a Krále. To je obrazně představeno v Melchi-sedechovi, králi Sálem.

Konflikt

Kapitola začíná vážným obrazem tohoto přítomného zlého světa. Jedná se o výjev, ve kterém se národy samy rozdělují na skupiny a vytvářejí pakty, aby mohly vést své dobyvačné plány. Zároveň se tak chtějí chránit před útoky.

K tomu se jedná o bezbožný svět, ve kterém jsou lidé nuceni proti své vůli sloužit vládám, anebo se proti těmto vládám bouřit, aby opět dosáhli své svobody (4. verš).

Tak se celý svět, ať se jedná o vyšší nebo nižší sféry – horu nebo poušť (6. verš) – stává místem válečných zájmů a sobeckých konfliktů.

Zajetí

Zpráva o těchto střetnutích ve světě vede k tomu, co má tak hluboký dosah a je poučné – ke kontrastu mezi věřícím, jenž je veden svýma očima, a tím, jenž vede svůj život vírou. V průběhu těchto bojů je muž vidění, Lot, zajat světem. Naproti tomu Abraham, muž víry, dobývá nad světem vítězství.

Tak čteme, že vítězní králové „vzali také Lota a zboží jeho, syna bratra Abramova, a odjeli; neboť on bydlil v Sodomě“. Je poučné poznat, že Lot, o němž jsme v kapitole 13,12 četli, že zvolil rovinu Jordánu „podav stanů až k Sodomě“, mezitím udělal další krok směrem dolů, neboť zde čteme: „bydlil v Sodomě“. Můžeme si být jisti, že to nebyl Lotův úmysl, aby bydlel v Sodomě, když postavil své stany směrem k tomuto městu. Ale jeden špatný krok vede k dalšímu. Přibližovat se ke světu vede rychle k tomu, že jsme do světa vtaženi. A tím, že Lot bydlí ve světě, je také zatažen do jeho konfliktů a zajat jeho vládou.

Je stále ještě pravda, že věřící, jenž se usadí v tomto světě, nemá proti němu sílu. Tam, kde chybí víra, která má před zraky budoucí slávu, není ani víra k překonání přítomného zlého světa. Přesně tak tomu bylo u Lota. Nikdy nepřekonal svět; naopak, je stále přemáhán jedním zlým vlivem za druhým. Přijal místo vnějšího oddělení pod vedením Abrahama a nikoli vírou v Boha. Když přichází zkouška, padá, a sice pod vlivem zdánlivě dobrých vyhlídek, které má před očima. Když přišel blíže ke světu, dostává se stále více pod jeho vliv a usazuje se v Sodomě. Nakonec bydlí v Sodomě a musí zjistit, že v den boje je velmi osamělým mužem, který nemá sílu a ani žádného člověka, který by mu pomohl. K tomu není v stavu počítat s Boží pomocí. Bez síly v den boje je zajat svými nepřáteli.

Protiklad

V protikladu k Lotovi, který zvolil svět a tím se stal jeho zajatcem, je nám nyní představen muž, jenž se zřekl výhod světa a přemáhá ho. Lot, jak jsme viděli, je v den boje nepřipraven. Naproti tomu Abraham, který žije oddělen od světa, je na konflikt připraven. Má ve své domácnosti takové, kteří jsou cvičeni pro boj. A tak je v stavu bojovat dobrý boj – ale ne s cílem vyvýšit sám sebe nebo nabýt bohatství tohoto světa, nýbrž aby pomohl bratrovi, který je zajat mocí světa.

Zbraně našeho boje nejsou tělesné. Nebojujeme proti tělu a krvi (Ef. 6,12). Přesto však je křesťanský boj velmi reálný. Bráníme pravdu a pokoušíme se osvobodit takové, kteří jsou v nebezpečí, že budou zapleteni do náboženského světa nebo jím byli už zajati.

Pavel žil ve světle jiného světa a chlubil se křížem našeho Pána Ježíše Krista, skrze který mu svět byl ukřižován a on světu. Bojoval dobrý boj a ušel tak osidlům těch, kteří chtějí zbohatnout, a tím se sami probodávají mnohými bolestmi (srovnej s 1. Tim. 6,10). Bojoval velký boj za ty, kteří byli v nebezpečí, že upadnou pod moc náboženského světa (Kol. 2,1).

Odměna

Abraham však nejen vítězí nad nepřátelstvím světa, ale osvědčí se také proti jeho hrůzám a jeho darům. Můžeme být povýšeni nad nepřátelství světa, a přece padneme za oběť jeho laskavosti. A nikdy nejsme ve větším nebezpečí, že padneme, než právě ve chvíli nějakého vítězství. To nepřítel ví velmi dobře. A tak přichází právě v takovou chvíli s pokušeními, protože nejsme na stráži. Tak tomu bylo u Abrahama: „Tedy vyšel král Sodomský proti němu, když se navracoval“ od triumfu nad nepřátelskými králi.

Ale když král Sodomy přichází, aby Abrahama pokoušel, je tu už král Sálem, aby ho podepřel. Duch Svatý nám v Epištole Židům podal duchovní význam tohoto krásného výjevu. Tam je Melchisedech uveden jako předobraz sláv Pána Ježíše. Jeho jméno a jméno jeho země znamenají, že je král spravedlnosti a král pokoje. K tomu byl „kněz Boha silného nejvyššího“ (Židům 7,1–3).

Jako král přináší svým poddaným spravedlnost a pokoj. Jako kněz uvádí chvalozpěv svého lidu před Bohem. Jako Boží zástupce před lidmi Melchisedech žehná Abrahamovi v Božím jménu. Jako zástupce člověka před Bohem chválí Nejvyššího ve jménu Abrahamovu.

Tak bude Bůh v budoucích dnech 1000letého království znám jako Nejvyšší, jenž osvobodí svůj pozemský lid od nepřátel a v soudu bude jednat s každou nepřátelskou mocí. Pak bude Kristus skutečně zářit jako Král a Kněz. To je nám skrze proroctví jasně sděleno: „Tentýž zase přinese slávu, a seděti a panovati bude na trůnu svém, a bude knězem na trůnu svém, a rada pokoje bude mezi nimi oběma.“ (Zach. 6,13) On bude ten pravý Král spravedlnosti, Král pokoje a Kněz Boha nejvyššího.

Když Melchisedech vynesl chléb a víno, jsou Abrahamovy potřeby utišeny a jeho radost je zajištěna. Tak se může zříci dárků tohoto světa. Abraham pozvedl svou ruku k Hospodinu, Bohu silnému nejvyššímu. To je Ten, jenž vlastní všechnu plnost v nebi i na zemi. Když mu bylo od Boha požehnáno, nechce od tohoto světa nic přijmout, aby svět nemohl říci: „Já jsem obohatil Abrama.“

Maje všechna duchovní požehnání v nebeských místech a obdarován všemi nevyzpytatelnými bohatstvími Krista, se může věřící pozvednout nad svody tohoto světa a odmítnout jeho dary a pocty. Může žít život víry na cestě oddělení – a přitom se těšit pokoji ve svém srdci. Víra jde touto cestou ve světle budoucího světa. Víra ví, že všechny boje tohoto světa skončí ve slavné vládě Krista, když On osvobodí svůj ubohý, zbloudilý lid od jeho nepřátel a na tuto zem bude uvedena spravedlnost a pokoj. Tak čteme: „Bude soudit lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti. Hory i pahrbkové přinesou lidu pokoj skrze spravedlnost.“ (Žalm 72,2.3 – přel.)