Pro správné porozumění Bibli není možné dostatečně si cenit významu známosti Božího jednání s Abrahamem a jeho potomky. Jemu Bůh řekl: „Požehnám také dobrořečícím tobě, a zlořečícím tobě zlořečiti budu, ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země.“ (1. Mojžíšova 12,3) Z Galatským 3,16 se učíme, že jeho nejvznešenější potomek podle těla byl „Kristus“. Jen v Něm jsou uskutečněna všechna požehnání smlouvy s Abrahamem.
Abraham je k tomu jeden z nejzajímavějších charakterů biblické historie. Je jen málo osob, o nichž je v Bibli tak často zmínka. Když se podíváme do biblické konkordance, zjistíme, že Abraham je kromě zmínek ve Starém zákoně přes 70 krát jmenován v Novém zákoně. Vlastní zvláštní vyznamenání, že byl nazván „přítelem Božím“ (Jakuba 2,23).
Abrahamovi se zjevil Bůh slávy (Skutky apod. 7,2), aby ho připravil pro místo, které pro něho určil, a daroval mu velkolepá vidění – vidění Pána Ježíše (Jan 8,56) a nebeského města, „základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh“ (Židům 11,10).
V této knížce jsou zdůrazněny praktické lekce, které můžeme získat z jeho života.