Jak pravdivé je, že Boží myšlenky nejsou lidské myšlenky, ani Jeho cesty nejsou jako lidské cesty! Člověk přikládá důležitost rozsáhlým územím, materiální síle, peněžním zdrojům, ukázněným armádám, mocnému loďstvu. Bůh naopak takové věci nezvažuje, jsou pro Něho jako zrnko prachu na váze. „Zdali nevíte? Zdali neslýcháte? Zdali se vám nezvěstuje od počátku? Zdali nesrozumíváte z základů země? Ten, který sedí nad okrskem země, jejížto obyvatelé jako kobylky, který rozprostřel jako kortýnu nebesa, a roztáhl je jako stánek k přebývání, on přivodí knížata za nic, soudce zemské jako nic rozptyluje.“ (Izaiáš 40,21-23) Zde můžeme vidět mravní důvod, proč, když vybíral zemi, aby byla středem Jeho zemských plánů a rad, Hospodin nevybral rozsáhlou zemi, ale velmi malý, nevýznamný pruh země malého významu v očích lidí. Ale ach, jakou důležitost přikládá tomu malému flíčku! Jaké zásady tam byly ukázány! Jaké události se tam staly! Jaké skutky tam byly učiněny! Jaké plány a úmysly tam mají ještě být vykonány! Není místo na tváři země, které by bylo tak zajímavé pro Boží srdce, jako je země Kanán a město Jeruzalém. Písmo oplývá svědectvím o tom. Mohli bychom důkazy naplnit celou malou knížku. Rychle se blíží čas, kdy živé skutečnosti vykonají to, co nejplnější a nejjasnější svědectví Písma nedokázalo, totiž přesvědčit lidi, že země Izraelská byla, je a vždy bude Božím zemským středem. Všechny ostatní národy vděčí za svou důležitost, svůj význam, své místo na stránkách inspirace prostě skutečnosti, že tím či oním způsobem byly spojeny se zemí a lidem Izraele. Jak málo to historikové vědí nebo na to myslí! Ale jistě ten, kdo miluje Boha, by to měl vědět a zvažovat.