Dalším takovým nechápaným a chybně používaným místem je 1. Korintským 2,9: „Ale jako psáno jest: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteří jej milují.“ Zde si lidé jsou jisti, že se mají zastavit a usoudit, že není možné, abychom znali něco z těch vzácných věcí, které má Bůh pro nás připravené. Ale hned další verš dokazuje hrubou nesmyslnost takového závěru: „Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské. Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku, jediné duch člověka, který jest v něm? Tak i Božích věcí nezná žádný, jedině Duch Boží. My pak“ – to jest všechen lid Páně – „nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, který jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.“ Tak tento oddíl, podobně jako 5. Mojžíšova 29,29, učí pravý opak toho, co z něho je vyvozováno. Jak je důležité zkoumat a zvažovat kontext míst, která jsou citována!