Pro další poznámky o Fáze a svátku nekvašeného chleba odkazujeme čtenáře na 2. Mojžíšovu 12 a na 4. Mojžíšovu 9. Zvláště ve 4. Mojžíšově 9 je spojení mezi Fáze a večeří Páně. To je bod hlubokého významu a nesmírné praktické důležitosti. Svátek Fáze hleděl kupředu ke smrti Krista. Večeře Páně k ní hledí nazpátek. To, co svátek Fáze byl věrnému Izraelitovi, je večeře Církvi. Kdyby toto bylo plněji viděno, velkou mírou by to působilo proti převládající ochablosti, lhostejnosti a bludu, týkajících se stolu a večeře Páně.

Tomu, kdo žije ze zvyku ve svaté atmosféře Písma, se musí zdát skutečně zvláštní, když pozoruje zmatení myšlenek a různost praxe ve vztahu k předmětu tak důležitému a tak prostě a jasně představenému v Božím slově.

Žádný, kdo se sklání před Písmem, nemůže zpochybňovat, že se apoštolové a první křesťané shromažďovali první den v týdnu, aby lámali chléb. V Novém zákoně není ani stín nějakého zdůvodnění omezení konání tohoto vzácného nařízení na jednou měsíčně, jednou za čtvrt roku nebo jednou za půl roku. Na to se lze dívat pouze jako na lidský zásah do Božího ustanovení. Pozorujeme velkou snahu opírat se o slova „Kolikrát byste koli“. Ale nerozumíme tomu, jak nějaký důkaz, založený na této větě, může byť na chvíli obstát tváří v tvář apoštolskému příkladu ve Skutcích 20,7. První den týdne je bezpochyby dnem, kdy Církev má slavit večeři Páně.

Připouští to křesťanský čtenář? Jestliže ano, jedná podle toho? Je to vážná věc zanedbávat zvláštní Kristovo nařízení, které On sám ustanovil v tu noc, ve které byl zrazen, za okolností tak hluboce působivých. Jistěže všichni, kteří v upřímnosti milují Pána Ježíše Krista, si budou přát vzpomínat na Něho tímto zvláštním způsobem podle Jeho vlastních slov: „To čiňte na mou památku.“ Můžeme pochopit někoho, kdo opravdu miluje Krista, a přece ve svém životě ze zvyku zanedbává tuto vzácnou památku? Kdyby Izraelita ve staré době zanedbával Fáze, byl by „vyhlazen“. Ale to byl zákon, a my jsme pod milostí. To je pravda, ale je to důvod pro zanedbávání příkazu našeho Pána?

Chtěli bychom tento předmět doporučit čtenářově pečlivé pozornosti. Je v něm obsaženo mnohem více, než si většina z nás uvědomuje. Věříme, že celá historie večeře Páně v posledních osmnácti stoletích je plná významu a poučení. Ve způsobu, jakým bylo nakládáno se stolem Páně, vidíme pozoruhodný mravní ukazatel skutečného stavu církve. Tou mírou, jakou se církev odkláněla od Krista a od Jeho slova, zanedbávala a převracela to vzácné ustanovení o večeři Páně. A na druhé straně právě tak, jak Duch Boží v kterékoli době působil se zvláštní mocí v církvi, nacházela večeře Páně své pravé místo v srdcích Jeho lidu.

Ale nyní nemůžeme dále sledovat tento předmět v poznámce. Pokusili jsme se doporučit ho čtenářovi, a doufáme, že bude veden k tomu, aby ho sledoval sám. Věříme, že to shledá být velmi užitečnou a podnětnou studií.