Velmi mnoho křesťanů má značné těžkosti s výkladem a použitím řeči velkého počtu Žalmů, které volají po pomstě nad zlými. Taková řeč by samozřejmě byla naprosto nenáležitá pro křesťany nyní, poněvadž jsme učeni, abychom milovali své nepřátele, abychom činili dobře těm, kteří nás nenávidí, a abychom se modlili za ty, kteří nás utlačují a pronásledují nás.
Ale musíme pamatovat, že co by bylo naprosto nemístné pro Boží Církev, nebeský lid pod milostí, bylo a ještě bude dokonale v pořádku pro Izrael, pozemský lid pod vládou. Žádný rozumný křesťan nebude ani na chvíli myslet na to, aby svolával pomstu na své nepřátele nebo na zlé lidi. To by bylo velmi špatné. Jsme povoláni, abychom byli živými ukazateli Boží milosti vůči světu – máme chodit ve šlépějích mírného a pokorného Ježíše – trpět pro spravedlnost – neodporovat zlému. Bůh nyní jedná se světem s trpělivostí. „Slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.“ (Mat. 5,45) To má být náš vzor. Máme v tom být „dokonalí, jako i Otec náš, který jest v nebesích, dokonalý jest“. Kdyby křesťan jednal se světem na principu spravedlivého soudu, znamenalo by to špatné představování jeho nebeského Otce a falšování jeho vyznání.
Ale v budoucnu, když Církev opustí jeviště, bude Bůh jednat se světem ve spravedlnosti. Bude soudit národy za jejich jednání s Jeho lidem Izraelem.
Nepokoušíme se citovat oddíly, ale pouze vedeme čtenářovu pozornost k zásadě, aby mohl rozumět správnému použití prorockých Žalmů.