Jednota Církve může být přirovnána k řetězu, hozeném přes řeku. Vidíme ho na obou stranách, ale uprostřed je ponořen. Ale ačkoli je ponořen, není přerušen. Ačkoli nevidíme jednotu uprostřed, věříme, že tam přesto je. Církev byla viděna ve své jednotě v den Letnic a bude vidět ve své jednotě ve slávě. A ačkoli jednotu nyní nevidíme, věříme, že tu určitě je.

      A mějme na paměti, že jednota těla je velká praktická, formující pravda. A jeden z velmi závažných praktických důsledků této pravdy je, že stav a chození každého údu se dotýká celého těla. „Jestliže co trpí jeden úd, spolu s ním trpí všechny údy.“ (1. Kor. 12,26) Úd čeho? Nějakého místního shromáždění? Nikoli, ale úd těla. Nesmíme činit tělo Krista zeměpisnou záležitostí.

      Ale můžeme být dotázáni: Jsme dotčeni něčím, co nevidíme a o čem nevíme? Jistěže. Máme omezovat tu velkou pravdu o jednotě těla se všemi jejími praktickými důsledky mírou naší osobní známosti nebo zkušenostmi? To buď od nás vzdáleno. Je to Duch Svatý, který sjednocuje údy těla s Hlavou a jeden s druhým navzájem. A proto chození a cesty každého se dotýkají všech. Dokonce i v Izraeli, kde to nebyla jednota korporativní, ale národní, když Achan zhřešil, bylo řečeno: „Zhřešil Izrael.“ A celé shromáždění utrpělo pokořující porážku kvůli hříchu, o kterém nevědělo.

      Je velmi zvláštní, jak málo lid Páně rozumí této slavné pravdě o jednotě těla a o praktických důsledcích, které z ní vyplývají.