Někteří jsou toho názoru, že výraz „v den Páně“ by měl být přeložen jako „Pánův den“ s významem, že apoštol byl v duchu toho dne, kdy náš Pán bude s velkou mocí vládnout. Ale proti tomuto pohledu jsou dvě vážné námitky. Předně slova τη κυριακη ημερα, která jsou ve Zjevení 1,10 přeložena jako „den Páně“ ((doslovně: „den, patřící Pánu“ – p. p.)), se v řečtině liší od η ημερα κυριον v 1. Tesalonickým 5,2; 2. Tesalonickým 2,2; 2. Petra 3,10.

Považujeme to za velmi závažnou námitku, která naprosto stačí k vyřešení otázky. Ale návdavkem k tomu máme důkaz, založený na skutečnosti, že mnohem větší část knihy Zjevení se zabývá nikoli „Pánovým dnem“, nýbrž událostmi, které předcházejí.

Proto jsme přesvědčeni, že „den Páně“ ve Zj. 1,10 a „první den týdne“ jsou totožné. A to považujeme za velmi důležitou skutečnost, dokazující, že ten den má velmi zvláštní místo v Božím slovu – místo, které rozumějící křesťan rád uzná.