Čtenář udělá dobře, když zváží skutečnost, že v Novém zákoně není nic takového jako lidské ustanovování ke kázání evangelia, k učení v Božím shromáždění nebo k pasení Kristova stáda. Starší a diakoni byli zřizováni skrze apoštoly nebo jejich delegáty, Timotea a Tita. Ale evangelisté, pastýři a učitelé tak nikdy nebyli zřizováni. Musíme rozlišovat mezi darem a místním úřadem. Starší a diakoni mohou, ale nemusejí, mít zvláštní dar. Nemá to nic společného s jejich místním úkolem. Kdyby čtenář chtěl porozumět předmětu služby, nechť studuje 1. Korintským 12-14 a Efezským 4,8-13. V prvním oddílku mám nejprve základ vší pravé služby v Boží Církvi, totiž božské ustanovení – „Ale zřídil Bůh údy,“ atd.; za druhé pramen, pohnutku – „lásku“; za třetí předmět – „aby se vzdělávala církev“. V Efezským 4 máme zdroj vší služby – vzkříšeného a na nebe vstoupivšího Pána; záměr – „pro spořádání svatých, k dílu služby“; trvání – „až bychom se sběhli všichni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova“.

      Slovem, služba je ve všech svých oblastech zcela Boží zařízení. Není od člověka, nebo skrze člověka, ale od Boha. Mistr musí v každém případě připravit, naplnit a určit nádobu. V Písmu není žádné opodstatnění pro názor, že každý člověk má právo sloužit v Boží církvi. Svoboda pro lidi je radikálnost a ne Písmo. Svoboda pro Ducha Svatého, aby použil ke službě toho, koho On chce, je to, čemu jsme učeni v Novém zákoně. Kéž se tomu naučíme!