Mezi „přikázáními“ a „řečmi“ Pána je zajímavý rozdíl. Přikázání jasně a určitě ukazují, co máme dělat. Řeči jsou vyjádřením Jeho myšlenek. Jestliže dám svému dítěti nějaký příkaz, je to vyjádření jeho povinnosti. A jestliže mne miluje, rádo to udělá. Ale když mne slyší, že říkám o nějaké věci, že bych byl rád, aby byla vykonána, ačkoli jsem mu zrovna neřekl, aby ji udělalo, mnohem hlouběji se dotkne mého srdce, když uvidím, že jde a tu věc udělá, aby mi vyhovělo, než když jsem mu dal jasný příkaz. Nuže, neměli bychom se snažit líbit se srdci Krista? Neměli bychom se snažit, abychom „se líbili Jemu“? On nás učinil příjemnými, a my bychom se jistě měli vším způsobem snažit, abychom se líbili Jemu. On má zalíbení v poslušnosti, která vyvěrá z lásky. Takovou poslušnost ukazoval On vůči Otci: „Abych činil vůli tvou, Bože můj, libost mám; nebo zákon tvůj jest uprostřed nitra mého.“ (Žalm 40,9) „Budete-li zachovávati přikázání má, zůstanete v mé lásce, jako i já přikázání Otce svého zachoval jsem a zůstávám v jeho lásce.“ (Jan 15,10) Kéž bychom hlouběji vnikli do ducha Kristova, chodili v Jeho požehnaných šlépějích a více Ho s láskou, oddaností a celým srdcem ve všem poslouchali. Chtějme vážně hledat tyto věci, milý křesťanský čtenáři, aby Jeho srdce bylo potěšeno a Jeho jméno oslaveno v nás a v celém našem praktickém životě den co den.