Cesta Izraele od Orébu do Kádesbarne až příliš dobře ilustruje historii mnohé duše ve věci nalezení pokoje. Mnozí z Pánova milovaného lidu po léta jdou s pochybnostmi a obavami, aniž kdy poznali požehnání svobody, kterou Kristus Svůj lid osvobozuje. Je to velmi stísňující pro toho, kdo se skutečně stará o duše, když vidí smutný stav, ve kterém jsou drženy po všechny své dny kvůli zákonictví, špatnému naučení, falešným návodům k oddanosti a podobnými věcmi. Dnes se jen zřídka v křesťanstvu najde duše plně upevněná v pokoji evangelia. Považuje se to za dobrou věc – za známku pokory – když někdo ustavičně pochybuje. Na důvěru je pohlíženo jako na domýšlivost. Krátce řečeno, věci jsou obraceny vzhůru nohama. Evangelium není známé: duše jsou pod zákonem místo pod milostí – jsou udržovány ve vzdálenosti, místo aby byly učeny blížit se. Mnoho z náboženství dnešní doby je žalostnou směsicí Krista a vlastního „já“, zákona a milosti, víry a skutků. Duše jsou udržovány v dokonalém zmatení po všechny své dny.

Tyto věci jistě vyžadují hlubokého zvážení všemi, kdo ve vyznávající církvi zaujímají odpovědné místo učitelů a kazatelů. Blíží se ten vážný den, kdy všichni takoví budou voláni, aby ze své služby vydali počet.