PŘEDMLUVA

ena a důležitost Božího slova nemohou být v přítomné době doceněny. Jeho čistota a autorita jsou napadány téměř ze všech stran a každou formou.

„Jestliže jsou bořeny základy, co může dělat spravedlivý?“ (Žalm 11,3)

Předmluva

Předmluva

Myšlenky a principy nevěry se neomezují na několik učených a spekulativních myslitelů, jako tomu bylo před padesáti lety, ale jsou nyní vyhlašovány mnohými, kteří by měli být pravými strážci křesťanství a obránci Bible jako zjevení od Boha.

Tímto způsobem je klamáno množství prostých a nic netušících lidí. Jestliže se jen způsob mluvení líbí, pak je málo takových, kdo srovnávají to, co slyšeli, se svatými Písmy. Svědomí nebylo probuzeno a oni se dále nestarají.

Ale jaký je z pohledu věčnosti stav nesmrtelných duší pod takovou službou? Na kom spočívá váha odpovědnosti? Jemně setkané teorie nikdy neprobudí duši spící v hříchu. Ztracený hříšník musí být postaven tváří v tvář jasnému Božímu slovu a vážným skutečnostem věčnosti. Musí být slyšet hlas Božího slova. Vše zde je absolutní, pozitivní a jasné, ať už nevěra říká cokoli. „Slovo Páně trvá na věky.“

S vděčností shledávám, že obsah následujících stránek je dobře schopen čelit a působit proti uvolněnosti a neurčitosti převládajícího učení dnešní doby. To plně odpovídá charakteru a obsahu 5. Mojžíšovy knihy. Židovský zákonodárce s velkou vážností klade Slovo Hospodinovo na srdce Izraele. Není to kniha ceremonií, ale lidu je připomínána jeho povinnost zachovávat přikázání, ustanovení a soudy Pána.

To je první mravní povinnost člověka každého věku – naprostá poslušnost a poddanost Boží zjevené vůli.

Mojžíš mluví k dětem Izraele jako otec a velmi něžným a laskavým způsobem jim připomíná: „Nyní tedy, ó Izraeli, slyš ustanovení a soudy, které já učím vás… Nepřidáte nic k slovu, které já přikazuji vám, aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázání Hospodina Boha svého, které já přikazuji vám, zachovali.“ (5. Mojžíšova 4,1.2) A dále říká: „A budou slova tato, která já přikazuji tobě dnes, v srdci tvém… Uvážeš je za znamení na ruce své, a jako náčelník mezi očima svýma. Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých.“ (5. Mojžíšova 6,6-9)

Blaho lidu jednotlivě i jako národa záviselo na jejich věrném zachování těchto často opakovaných zákonů. Zanedbávat je znamenalo přivést na sebe nelibost a trestání Boha Izraele.

Ale více o těchto věcech zde nemusí být řečeno. Čtenář najde na následujících stránkách bohaté ukázání a praktické použití těchto božských napomenutí a varování. Avšak pisatel se neomezil na to, co učí 5. Mojžíšova kniha, ale rozšířil to o témata, ke kterým dává podnět. Tímto způsobem máme před sebou základní pravdy křesťanství: je pojednáno o širokém o-kruhu pravdy a v této knize najdeme mnohé z toho, co se dotýká jednotlivého křesťana, rodiny, domácnosti a Boží církve.

Kniha vychází s vážným přáním, aby se Pánu milostivě líbilo užít ji pro slávu Svého jména, pro pomoc Jeho lidu a pro požehnání mnoha drahých duší.

A. M.

Londýn, listopad 1880

Poznámky k českému vydání

České vydání „Poznámek k 5. Mojžíšově knize“ je pokračováním překladu, o kterém je mluveno u „Poznámek k 4. Mojžíšově knize“.

Předmluva

Předmluva

Základem citace biblických textů je kralický překlad Bible. Někde, zejména u novozákonních citací je upravován podle elberfeldského německého překladu, někde za pomoci českého studijního překladu ČSP, vydání 2009 © Nakladatelství KMS, nebo i jeho přímým užitím. Na některých místech jsou tyto způsoby uvádění biblického textu poznamenány, avšak ne důsledně všude. Doufáme, že čtenář bude mít pro tuto skutečnost pochopení.