„Prach, který jest na zemi v příbytku“ lze považovat za obraz smrti. „V prachu smrti položils mne.“ (Žalm 22,16) „Voda“ je obraz Slova, které, když je použito na svědomí skrze moc Ducha Svatého, vše zjevuje. Jestliže došlo k nevěrnosti vůči Kristu, tomu pravému Ženichovi Jeho lidu, musí být plně odsouzena. To platilo pro izraelský lid, to platí pro Boží Církev i pro každého jednotlivého věřícího. Když srdce není Pánu věrné, není v stavu, aby sneslo zkoumající moc Slova. Ale když v  nitru duše přebývá pravda, tu je to pro ni tím lepší, čím více je zkoušena. Jak je to požehnané, když v pravdě můžeme říci: „Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má. A popatř, chodím-li já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.” (Žalm 139,23.24)