N
ašemu oku se otevírá nový výjev. Byli jsme na vrcholu Fazgy, naslouchajíce Božímu svědectví o Izraeli, a tam bylo vše jasné a krásné, bez mraku a beze skvrny. Ale teď jsme v Moábských rovinách a vše se mění. Tam jsme měli co činit s Bohem a s Jeho myšlenkami. Zde máme co činit s lidem a jeho cestami. Jaký rozdíl! Připomíná nám to začátek a závěr 2. Korintským 12. Na začátku máme jasné postavení křesťana, v závěru stav, do kterého může upadnout, není-li bdělý. Jedno nám ukazuje „člověka v Kristu“, schopného být v kterémkoli okamžiku vzat do ráje, to druhé nám ukazuje Boží svaté, schopné ponořit se do každého druhu hříchu a pošetilosti.
Tak tomu je s Izraelem, když se na něj díváme „z vrchu skal“ ve „vidění všemohoucího“, a Izraelem, když ho vidíme v Moábských rovinách. V jednom případě máme jeho dokonalé postavení, ve druhém jeho nedokonalý stav. Balámova podobenství nám podávají Boží ocenění postavení, Fínesovo kopí Jeho soud nad stavem. Bůh nikdy nezmění Své rozhodnutí ohledně toho, čím je Jeho lid, pokud jde o postavení. Ale musí je soudit a trestat, když jejich cesty nesouhlasí s jejich postavením. Je to Jeho milostivá vůle, aby jejich stav odpovídal jejich postavení. Ale zde, žel, přichází selhání. Přirozenosti je dovoleno, aby jednala různými způsoby, a náš Bůh je nucen vzít hůl kázně, aby ta zlá věc, které bylo dovoleno se projevit, byla potřena a potlačena.
Kapitola 25
Kapitola 25
Tak tomu je ve 4. Mojžíšově 25. Když Balám ztroskotal ve svém pokusu zlořečit Izraeli, má nyní úspěch v tom, že je svými léčkami svedl, aby se dopustili hříchu, a doufal, že tak dosáhne svého cíle. „I připojil se lid Izraelský k modle Belfegor a popudila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi. I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi všecka knížata lidu a zvěšej ty nešlechetníky Hospodinu před sluncem, aby se odvrátila prchlivost Hospodinova od Izraele.“ (4. M. 25,3-4) Pak máme pozoruhodnou zprávu o horlivosti a věrnosti Fínesa: „Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: Fínes, syn Eleazara kněze, syna Aronova, odvrátil prchlivost mou od synů Izraelských, když horlil horlivostí mou uprostřed nich, tak abych neshladil synů Izraelských v horlivosti své. Proto díš: Aj, já dám jemu smlouvu svou pokoje. I bude míti on i símě jeho po něm smlouvu kněžství věčného, protože horlil pro Boha svého a očistil syny Izraelské.“ (4. M. 25,10-13)
Boží čest a blaho Izraele byly předměty, které při této příležitosti ovládaly jednání věrného Fínesa. Byla to kritická chvíle. Cítil, že se vyžaduje velmi přísné jednání. Nebyla to doba pro falešnou jemnost. V historii Božího lidu jsou chvíle, v nichž ohledy na člověka se stávají nevěrností vůči Bohu. A je krajně důležité umět takové chvíle rozeznat. Okamžité Fínesovo jednání zachránilo celé shromáždění, oslavilo Hospodina uprostřed Jeho lidu a naprosto zmařilo záměr nepřítele. Balám padl mezi souzenými Madianskými. Avšak Fínes se stal vlastníkem věčného kněžství.
Tolik ohledně vážného naučení, obsaženého v tomto krátkém oddílu naší knihy. Kéž z něho máme užitek. Kéž nám Boží Duch dá trvalý pocit o dokonalosti našeho postavení v Kristu, aby naše praktické cesty byly s ním více v souladu!
Kapitola 25
Kapitola 25