Předmluva

tvrtá Mojžíšova kniha může být považována za Bohem napsané dějiny putování dětí Izraele pouští. Toto putování trvalo asi třicet osm let a deset měsíců a začalo prvním odchodem tábora poté, co byl zřízen stánek. Tato kniha je zároveň ustavičnou upomínkou na trpělivou, něžnou a ne-únavnou Hospodinovu péči o Jeho reptající a vzpurný lid. Je to především kniha pouště a nese charakter cesty, služby a různých proměn života na poušti. Jako taková je krajně zajímavá a poučná a snadno použitelná na různé situace křesťanů v tomto přítomném zlém věku.

Co při četbě knihy nejprve upoutá naši pozornost a potěší a osvěží naše srdce, je okolnost, že Bůh Svůj lid sečtl a shromáždil kolem Sebe. Byl v táboře, jak čteme: „…, mezi nimiž já přebývám.“ (4. M. 5,3) Dvanáct pokolení střežilo Hospodinův příbytek; Levítové tábořili bezprostředně okolo nádvoří; Mojžíš, Aron a kněží střežili vchod, jímž se člověk blížil Bohu. Všechno bylo dokonale zřízeno podle „rozkazu Hospodinova“. Každý člověk podle svého původu a každé pokolení podle své korouhve se nalézali na Bohem vykázaném místě a každý bezpečně věděl, co má dělat. Oblakový sloup ve dne a ohnivý sloup v noci vedly všechny pohyby tábora (4. M. 9,17.23). Ve chvíli, kdy se oblak zvedl z příbytku, zazněly stříbrné trubky a celý tábor se dal do pohybu. Pak Mojžíš promluvil slova: „Povstaň, Hospodine, a rozptýleni buďte nepřátelé tvoji, a ať utíkají před tváří tvou, kteří tě v nenávisti mají!“ Když oblak spočinul, odpočinul celý tábor a každý znal své místo a svoji práci. A potom Mojžíš říkával: „Navrať se, Hospodine, k desíti tisícům tisíců Izraelských.“ (4. M. 10,35.36)

Jak velkolepý musel být pohled na tento velký tábor uprostřed pouště! Balám mohl dobře říci: „Jak velmi krásné jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli!“ (4. M. 24,5) Ale jeho pravá krása mohla být poznána jen okem víry. Bylo to nejskvělejší a nejpožehnanější místo na světě, i když bylo obklopeno pískem pouště. Avšak nejpřitažlivější ze všeho byla přítomnost Hospodina samého, jenž tyto mnohé a mnohé tisíce shromáždil kolem Sebe, jako otec shromažďuje své děti. A pamatoval na každého jednotlivce, stejně jako na všechny, a neúnavně o ně pečoval. Den za dnem jim připravoval na poušti stůl a dával jim vodu ze skály. Jejich noha neotekla a jejich šaty během čtyřiceti let nezvetšely (5. M. 8,4). Přikrýval je lemem svého oblaku ve dne i v noci. „Roztáhl oblak k zastírání jich a oheň k osvěcování noci.“ (Žalm 105, 39)

Kéž se Bohu vší milosti zalíbí doprovázet úvahy o této vzácné knize Svým bohatým požehnáním!

Předmluva k českému překladu

Přibližně v polovině minulého století byl opisováním na psacím stroji šířen český překlad této knihy a přinášel svým čtenářům a opisovačům duchovní požehnání. Při převodu do počítačové podoby byla kniha znovu přeložena. Předmluva je vzata z německého vydání, kde je stručnější než v originálu, kniha sama je přeložena z anglického textu. Pomocí byl zmíněný první překlad a překlad do němčiny. Základem citace biblických textů je kralický překlad, někde, zejména u veršů z Nového zákona, upravený překladem z německé Elberfeldské bible nebo za pomoci ČSP© Nakladatelství KMS 2009. Přáním zpracovatelů je, aby si Pán výsledek přes všechny jeho nedostatky milostivě použil ke Svému oslavení a k požehnání čtenářů.

Předmluva