16. a 17. verš vyžaduje zvláštního povšimnutí. „Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém.“ Toto je nejvýš příhodné napomenutí pro Boží lid v kterémkoli věku. Pomlouvač jistě páchá nevypočitatelné škody. Právem kdosi poznamenal, že pomlouvač vlastně ubližuje třem osobám: předně sobě, potom tomu, kdo ho poslouchá a ovšem i osobě, již se týká jeho pomluva. To vše dělá přímo. Ale kdo by mohl sčísti všechny vedlejší, nepřímé následky? Proto se chtějme opravdu mít na pozoru před tímto hrozným zlem. Kéž bychom nikdy nestrpěli, aby z našich rtů vyšla nějaká pomluva. A nikdy se také nezastavujme, abychom propůjčili sluch nějakému utrhači. Kéž bychom vždy dovedli s přísným hněvem odmítat každý takový zlý jazyk.

17. verš nás poučuje o tom, co by mělo nastoupit namísto pomluvy. „S vážností pokáráš bližního svého a nesneseš na něm hříchu (nebo: „…, abys nenesl vinu kvůli němu“)“. Namísto, abych o svém bližním nesl někomu jinému nějakou zlou pověst, mám jít přímo k němu, a je-li při něm něco špatného, mám ho pokárat. Takový je i Boží způsob, jak jednat. Satanovou metodou je roznášet pomluvy.