Někteří se domnívají, že Nádab a Abiu, vzhledem k tomu, že nařízení o vínu je právě zde, asi byli pod vlivem opojného nápoje, když obětovali „cizí oheň“. Ale nechť tomu je jakkoliv, my smíme být vděčni za tuto velice cennou zásadu vztahující se k našemu chování jako duchovních kněží. Máme se zdržovat všeho, co by mohlo nějak působit na našeho duchovního člověka, jako působí opojný nápoj na tělesného člověka.

Sotva je třeba poznamenávat, že křesťan by měl být velice bdělý nad sebou vzhledem k požívání vína a silných nápojů. Jak víme, Timoteus potřeboval apoštolova doporučení, aby kvůli svému zdraví užíval trochy vína. (1. Tim. 5,23) Je to krásný důkaz Timoteovy navyklé zdrželivosti i starostlivé lásky Ducha Svatého v apoštolovi. Musíme doznat, že mravní cit věřícího je zraňován, vidí-li křesťany užívat silný nápoj v případech, kde zjevně nejde o užívání jako léku. Zřídka však, pokud vůbec kdy, vídám, že se duchovně smýšlející člověk oddává takovýmto věcem. Je se co bát, vidíme-li některého křesťana být otrokem zvyku, ať už je ten zvyk jakéhokoliv druhu. Dokazuje to, že nedrží své tělo v poddanosti a že je ve velkém nebezpečí, že bude „nešlechetný (zavrženíhodný)“. (1. Kor. 9,27)