Aby některý čtenář nebyl znepokojován nesnázi ohledně duší Nádaba a Abiu, chtěl bych říci, že takováto otázka by vůbec neměla vyvstat. V takových případech, jako u Nádaba a Abiu ve 3. M. 10, u Chóre a jeho roty ve 4. M. 16, u celého izraelského shromáždění, kde všechna těla, s výjimkou Jozue a Kálefa, padla na poušti (4. M. 14 a Žid. 3), u Achana a jeho rodiny v Joz. 7, u Ananiáše a Zafíry ve Sk. 5, anebo u těch, kdo byli souzeni pro zneužití stolu Páně – v takových případech není nikdy brána v potaz otázka spasení duše. My v nich máme pouze vidět vážné jednání Boží v Jeho vládě uprostřed Jeho lidu. To odstraňuje všechnu nesnáz. Bůh přebýval za staré doby mezi cheruby, aby Svůj lid soudil ve všem; a Bůh Duch Svatý přebývá nyní v církvi, aby řídil a vládl podle dokonalosti Své přítomnosti. Byl skutečně a osobně přítomen, takže Ananiáš a Zafíra lhali Jemu a On nad nimi vykonal soud. Bylo to stejně jasné a přímé ukázání Jeho působení ve vládě, jako je máme ve věci Nádaba a Abiu, či Achana nebo kohokoliv jiného.

To je velká pravda hodná osvojení. Bůh je nejenom pro Svůj lid, ale též s ním a v něm. Máme s Ním počítat ve všem, ať je to malé nebo velké. Je přítomen, aby potěšoval a pomáhal. Je zde, aby prováděl kázeň a soudil. Je zde pro jakoukoli okamžitou potřebu a vždy dostačí. Kéž by s Ním naše víra počítala! „Kdežkoli shromáždí se dva neb tři ve jménu Mém, tuť jsem Já uprostřed nich.“ (Mat. 18,20) A jistě, kde je On, tam už není zapotřebí ničeho více.