Ve výrazu „proti Hospodinu“ je obsažena krásná zásada. Ačkoli dotyčná věc byla křivdou učiněnou bližnímu, přece Hospodin se na ni díval jako na přestoupení proti Sobě. Vše musí být posuzováno ve vztahu k Pánu. Nezáleží na tom, kdo snad byl dotčen, Hospodinu se musí dostat prvního místa. Proto také, když Davidovo svědomí bylo zasaženo šípem usvědčení vzhledem k jeho jednání s Uriášem, volá: „Zhřešil jsem Hospodinu.“ (2. Sam. 12,13) Tato zásada ani v nejmenším neoslabuje nároky člověka, kterému byla učiněna urážka nebo křivda.