Případ Šimona černokněžníka v 8. kapitole Skutků může být pro čtenáře určitou těžkostí. Ale o něm stačí říci, že ten, jenž je viděn „v žluči hořkosti a v svazku nepravosti“, by nikdy nemohl být postaven za příklad drahým Božím dětem. Jeho případ nikterak neodporuje učení z 1. Jana 1,9. Onen Šimon nebyl v poměru dítěte, takže u něho přímluva nepřichází v úvahu. – Dále bych chtěl dodat, že výše učiněné uzávěry nemají žádnou souvislost s modlitbou našeho Pána. Omezuji se tu jen na uvažovaný oddílek Písma. Musíme se v každém případě vystříhat toho, abychom ustanovovali nějaká železná pravidla. Každá duše může pod tlakem okolností volat k Bohu a Jemu přednášet své potřeby. On je vždy hotov slyšet a odpovědět.