Při této příležitosti bude snad dobré upozornit čtenáře, že hebrejské slovo přeložené u zápalné oběti výrazem „páliti“, se naprosto liší od slova použitého u oběti za hřích. Poněvadž je tento předmět velice zajímavý, uvedu několik jiných míst, v nichž se ta slova vyskytují. Slovo použité u zápalné oběti znamená „kadidlo“ nebo „pálit kadidlo“ a vyskytuje se v té či oné formě na více místech, jako např.: 3. M. 6,15 „…se vším tím kadidlem… a páliti to bude na oltáři…“; 5. M. 33,10: „klásti budou kadidlo před tváří tvou a oběť zápalnou na oltáři tvém“; 2. M. 30,1: „Uděláš i oltář, na němž by se kadilo“; Žalm 66,15: „Zápaly tučných beranů obětovati budou tobě s kaděním…“; Jeremiáš 44,21: „Kadidlo, jímž jste kadívali po městech Judských“; Píseň 3,6: „…okouřena jsouc myrhou a kadidlem“. Bylo by možné uvést řadu dalších míst, ale uvedená postačí, aby nám ukázala, kde se slovo použité u zápalné oběti vyskytuje.
Hebrejské slovo u oběti za hřích přeložené jako „páliti, spáliti“ znamená vůbec spálit a vyskytuje se v následujících verších: 1. M. 11,3: „Nuže, nadělejme cihel, a vypalme je“; 3. M. 10,16: „Mojžíš pak hledal pilně kozla k oběti za hřích, a hle, již spálen byl.“ 2. Par. 16,14: „I pálili to jemu ohněm velmi velikým.“
Oběť za hřích byla tedy nejenom spalována na zvláštním místě, nýbrž Duchem Svatým bylo zvoleno i zvláštní slovo k vyjádření jejího pálení. Bylo by nemístné si myslet, že tento rozdíl je pouhou obměnou slov, jejichž použití je bezvýznamné. Věřím, že moudrost Ducha Svatého při rozdílném použití těchto dvou slov je právě tak jasná, jako v čemkoli jiném, co se týká rozdílu obou těch obětí. Duchovní čtenář sám pozná význam výše uvedeného zajímavého rozlišení.