Stojí za povšimnutí, že Slovo si obvykle vybírá bohaté jako příklad těch, kteří nedosáhli spásy. S výjimkou případu druhého lotra na kříži si nevzpomínám na chudého člověka, který by byl dán jako příklad těch, kteří ztrácejí spásu. Jidáš nosil měšec; byl jediný z učedníků, kdo něco měl. Evangelium bylo kázáno chudým, a bohatí, stejně jako bohatec v příběhu o Lazarovi, měli svůj podíl v tomto životě. Sýpky boháče, od něhož je v noci požádána jeho duše, byly plné obilí (Luk. 12,20). Bohatí z Jakubovy epištoly, kteří v posledních dnech nahromadili poklady a odsoudili spravedlivého, upadají pod zlořečení. Byli to bohatí lidé, kteří v podobenství o velké večeři řekli: „Omluv mne“, a nato byli zavrženi. Mladý, a tak milý muž, který je velmi bohatý, se sám připravuje o spásu, když jde o to, aby všechno opustil a následoval Ježíše. Marnotratný syn byl bohatý, když opustil svého otce, a když se k němu vracel, byl o všechno připraven.

Ale existují výjimky z tohoto zlořečení, které s sebou přináší bohatství, neboť jestliže spasení bohatého je nemožné pro člověka, pro Boha jsou všechny věci možné. Sunamitská nám o tom podává vzácný příklad. Zacheus, vrchní celník, který Ježíše přijal do svého domu, a Josef z Arimatie byli bohatí muži (Mat. 27,57) [Pozn. Bibliquest: Viz také Barzillaie Galádského a ženy, které sloužily Pánu ze svých statků (Luk. 8,1-3).]