Dva synové Adama a Evy, Kain a Set, měli rodiny, které se vzájemně velmi, velmi lišily. Kainovy děti byly daleko od Boha. Mnohé ze Setových dětí se naučily znát a milovat pravého Boha. Sedmý od Adama byl Enoch. Chodil s Bohem tři sta let. Možná, že když Enoch chodil s Bohem, řekl mu Bůh tajemství, neboť varoval lidi kolem sebe, že Pán má přijít. Enoch miloval Boha a důvěřoval mu a rád slyšel Boží slova: tak chodil s Bohem. Potom ho Bůh vzal do nebe, kde žije s Bohem a nikdy nezemřel. Mou nadějí nyní je, že Bůh se mnou učiní totéž a vezme mne k Sobě, aniž bych zemřel, neboť čtu: „Aj, tajemství vám pravím: Ne všichni zajisté zesneme, ale všichni proměněni budeme, hned pojednou, v okamžení, k zatroubení poslednímu. Neboť zatroubí, a mrtví vstanou neporušitelní, a my proměněni budeme.“ (1. Korintským 15,51-52) „Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvých vstal, tak Bůh i ty, kteří by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním. Toto zajisté vám pravíme slovem Páně, že my, kteří živi pozůstaneme do příchodu Páně, nepředejdeme těch, kteří zesnuli. Nebo sám ten Pán se zvukem ponoukajícím, s hlasem archanděla a s troubou Boží sestoupí s nebe, a mrtví v Kristu vstanou nejprvé. Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků, vstříc Pánu v povětří, a tak vždycky budeme s Pánem.“ (1. Tesalonickým 4,14-17) Tak vidíme, že věřící, kteří jsou na světě dnes, mohou být proměněni a živí vzati, aby se setkali ve vzduchu s Pánem.
Enoch je obrazem tohoto dne, který brzy přijde. Jaká blahoslavená naděje pro ty, kdo jsou umyti v drahé krvi Pána Ježíše! Máš tutéž naději jako Enoch?
Možná že nezemřem', ale setkáme se s Pánem!
Tu blahou naději nám dává Bůh Svým Slovem;
Duch Svatý činí to jasným Jeho lidu,
že nás vezme ze světa vzhůru k Svému trůnu.
Někteří nezemřou a půjdou vzhůru, kde s Pánem budou dlít.
Ó, vzácné, věrné, pravé a dobré zaslíbení!
Ačkoli den ni hodina nám známa není,
přec víme, že On sám si přijde v moci pro Svůj lid.
Možná že nezemřem', pak buďme vždy čistší,
odstraňme každý hřích: skrytý, i jenž lidé vidí.
Tento svět pomine, nebe rychle přijde,
proto jen den ze dne Jemu podobnější buďme!
Za starých dob žili lidé dlouho. Matuzalém nejdéle - 969 roků. Jeho syn 777; jeho vnuk Noé 950. Noé, spravedlivý muž, chodil s Bohem.
Ale jak je to smutné, že dlouhý život mnohých lidí byl velmi zlý. V Božích očích byl svět velmi zlý - zkažený. Bůh viděl, že špatnost člověka je velmi veliká a že jeho myšlenky jsou jenom zlé po všechen čas. A tak Hospodin litoval, že učinil člověka, a řekl, že zničí všechny lidi, zvířata, plazy a ptáky, poněvadž litoval, že je učinil. Ale Bůh ve Své laskavosti našel způsob, jak zachránit Noé. Bůh řekl Noé, že svět, poněvadž je tak zlý, musí být zničen, ale že Noé si má vzít dřevo gofer a zhotovit archu - velmi velkou loď, dlouhou asi 150 metrů, zvenku i zevnitř ji vymazat smolou a udělat v ní okno nahoře a dveře po straně. Koráb měl mít tři poschodí: horní, prostřední a spodní. Bůh chtěl přivést potopu vody, aby přikryla celou zemi a aby zemřelo všechno živé, kromě těch, kteří vešli do korábu - Noé a jeho ženy a jeho synů a jejich žen. Také samec a samice ze všech druhů živých stvoření, zvířat, ptáků a plazů museli vejít do korábu a zachránit svůj život. A Noé vzal všelijakou potravu do korábu, pro sebe i pro ně. Stavěl koráb. Proč? Poněvadž „se bál“. A proč se bál? Protože věřil slovům, která mu Bůh mluvil. Bůh mu řekl o příchodu soudu; všechno se mělo utopit. Noé měl víru, tj., věřil Bohu, a tak dělal koráb.
Bůh nám řekl, že jako byl svět zničen vodou, tak bude svět zničen ohněm. Totéž Boží slovo říká, že je chován k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí (viz 2. Petra 3,7). Varuje lidi a říká jim, jak mohou uniknout (Jan 3,16).
Když Noé stavěl koráb, byl „kazatelem spravedlnosti“. Svou rukou zatloukal hřebík, ale svými ústy říkal: „Přichází soud. Bůh zničí svět potopou. Všichni se utopí. Pojďte rychle do korábu.“ Ale nevěřili mu. „Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterém Noe všel do korábu; i přišla potopa a zahladila všecky.“ (Lukáš 17,27) Nevěděli nic? Noe nestavěl koráb několik dní nebo několik měsíců, ale 120 let. Myslím, že ho stavěl na suché zemi. Nechodili se na něj dívat? Noé kázal a varoval. Cožpak ho sousedé neslyšeli? „Všechno je hotovo. Koráb je velký a silný, je v něm mnoho místa a potravy. Nemusíte nic dělat, jen přijďte. Všichni jste vítáni! Všichni pojďte do korábu; tak můžete být všichni zachráněni!“ Možná že řekli: „Ne, Noé, to už jsi říkal mnoho let a potopa nikdy nepřišla; nebojíme se.“ Nebo: „Dnes nemůžeme přijít. Počkej. Ještě se nám nechce. Snad zítra.“
Dědeček Noé se jmenoval Matuzalém. Matuzalémův otec byl Enoch, který kázal vážné poselství: „Aj, Pán se béře s svatými tisíci svými, aby učinil soud.“ (Judy 14,15) Jméno Matuzalém znamená: „Až zemře, nastane to.“ Enoch dal svému synu toto zvláštní jméno proto, aby byl znamením všem, že soud přichází. Dokud Matuzalém žil, neměl soud přijít. Ale když Matuzalém zemřel, potom celý svět měl vědět, že soud je blízko. Matuzalém žil tak dlouho, že byl nejstarším ze všech lidí, kteří kdy na zemi žili. Proč? Protože Bůh nechtěl, aby někdo zahynul, a čekal a čekal a čekal na lidi, aby činili pokání. Čekal na muže a ženy a děti, aby přišli do korábu a byli zachráněni. Bůh je varoval, že když Matuzalém zemře, musí přijít soud; a tak ve Své milující trpělivosti čekal, aby dal lidem příležitost k záchraně, až se Matuzalém stal nejstarším člověkem, který kdy žil.
Nakonec Matuzalém zemřel. Noé a jeho rodina vešli do korábu. Pán zavřel dveře. Soud nastával. Tehdy bylo příliš pozdě! Žel, lidé stále ještě nevěděli, že jsou ztraceni. Nevěděli, že toto je počátek potopy. Proč to nevěděli? Protože nevěřili Božímu slovu. Všichni zahynuli. Zahynuli, ačkoliv zde byla možnost záchrany - volně, zdarma.
Dnes je spasení skrze víru v Ježíše Krista, ale svět se blíží svému hroznému konci. Jsi jako sousedé Noé?
Jestliže někdo Noé řekl: „Věřím tomu, co říkáš,“ ale nevešel do korábu, k čemu mu to bylo? Miliony lidí říkají, že věří v Ježíše, že se narodil a zemřel. Někteří dokonce věří, že On je ten jediný Spasitel. Ale tento druh víry nespasí nikoho. Je zapotřebí téže víry, jako měl Noé, skrze niž vešla do korábu a byla zachráněna celá osmičlenná rodina. Důvěřuj jedině Kristu: věř nejenom, že Ježíš je Spasitel, ale přijmi Ho také pro sebe jako svého Spasitele. Řekni: „Ježíš je můj Spasitel.“ Jak je Bůh přívětivý. Nepřál si, aby někdo zahynul. Zadržoval vodu ještě sedm dní poté, co Noe vešel do korábu. Pak zavřel dveře. Čeká na tebe. Proč nejdeš nyní? Nakonec déšť přišel; hustě pršelo po 40 dnů, voda stoupala, zaplavovala zemi. Tehdy lidé věděli, že ten hrozný den nastal. Myslím, že sousedé Noé utíkali ke korábu a volali: „Otevři dveře! Pusť nás dovnitř! Teď už ti věříme! Zachraň nás!“ Ale Noe mohl jenom říci: „Je příliš pozdě! Možnost pro vás je pryč. Pán sám zavřel dveře!“ Někteří asi šplhali na vrcholky kopců, ale voda stoupala a přikryla všechno. Milí přátelé, dveře do nebe se brzy zavřou. Pán říká: „Nyní je čas příhodný, nyní je den spasení.“ Někteří říkají: „Kde jest to zaslíbení o příchodu Jeho? Nebo jakž otcové zesnuli, všecko tak trvá od počátku stvoření.“ Ale Bůh říká: „Ta nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložená, chovají se k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.“ (2. Petra 3,4-7)
SVĚT ZA DNŮ NOÉ
Svět spěchal po své cestě dál,
prodával, stavěl, kupoval,
zaměstnávalo jej plánování.
O Boží věci se nestaral,
ba nevěděl, či nechtěl vědět ani,
že Pán sám sestoupil na tuto zem,
aby zde kráčel s člověkem.
A čas běžel jak rychlé řeky proud,
až prošlo tři sta let,
v nichž Enoch, prorok Páně, pozdvih' hlas:
„Pán přijde uprostřed tisíců Svých svatých,
přijde, by vykonal soud.“
Však žel, stále zaměstnaný svět
spěl po své cestě dál a dál.
Nepřemýšlel, o vážné Boží volání se nestaral.
A pak -jak zvláštní! -
jednoho dne Enocha již nikdo neviděl,
neboť Bůh jej vzal,
aby u Něho na výsosti přebýval.
Slavnostní poselství však přec se šíří dal:
To Enochův syn otce vystřídal:
„Až zemřu, propukne soud!“
A Noé stavěl koráb, aby své duše zachoval.
Během té práce i on vážně varoval:
„Blízko je Soudce i soud!“
Svět spěchal dál, nemyslel na Boha.
K slyšení toho, co On řekl, neměli čas;
nikdo krom Noé neslyšel Jeho hlas.
Teprve tehdy prohlédli, když zatáhla se obloha
a spousty vody zaplavily zem.
Voda zničila jejich pracná díla,
potopa všechny zachvátila -
- a všechny stejným způsobem.
To nebyl pouze varující hlas,
Soudce byl zde a soud již nadešel.
Stále dál svět svou cestou spěje,
zaměstnává jej plánování, kupování a prodávání,
a nedbá, že se stejně jako ve dnech Noé děje,
že hrozivý soud už visí nízko.
Bůh stále vysílá to vážné varování:
„Soudce je blízko!“
A dříve než nastane ten hrozný soud,
vezme Bůh všechny ty Své k Sobě,
tak jako kdysi v dávné době
Enocha, věrného služebníka Svého.
Země a všechny věci musí zaniknout –
zničí je strašný oheň a žár jeho;
lid Boží však kráčet bude s Ním,
oděn do roucha zářícího, bílého,
a velebit Jej bude hlasem slavnostním,
tam doma, u Něho.
Vy víte, že tu je dnes mnoho špatnosti a bojů. Možná že se ptáte: „Proč už soud nepřišel?“ Bůh nám řekl: „Nemešká Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všichni ku pokání se obrátili.“ (2. Petra 3,9) Ano, je to proto, že vás miluje. Nechce, abys trpěl věčný oheň. Čeká na tebe, abys činil pokání, aby ses obrátil a uvěřil v Pána Ježíše, a tak obdržel věčné spasení. Ježíš říká: „Kdo slovo mé slyší a věří tomu, který mne poslal, má život věčný a na soud nepřijde, ale přešel ze smrti do života.“ (Jan 5,24) Noé byl bezpečný v korábu; vlny se na koráb valily, ale Noé nemohly dosáhnout. Tak je Pán Ježíš naším útočištěm - naší „archou“. Všechny vlny se převalily přes Něho. Vzal na Sebe Boží soud proti našim hříchům. Důvěřujeme Mu tak, jako Noé důvěřoval korábu; a tak ani nám se nedostane soudu.
Potom Bůh mluvil k větru; vody opadly. Po pěti měsících koráb přistál na hoře Ararat. Později se ukázaly vršky hor. Noé vypustil krkavce, ale ten se nevrátil. Potom vypustil holubici, ale protože všude byla voda a ona nenašla, kde by odpočinuly její nohy, přiletěla zpátky k Noé. Po sedmi dnech Noé opět vypustil holubici, a ta se vrátila s olivovým listem. Tak Noé věděl, že vody opadly. Po dalších sedmi dnech se už nevrátila. Našla stromy a potravu.