Bůh skončil Své velké dílo, a tak sedmého dne odpočinul. Tedy požehnal mu Bůh a nazval ho „sobotou“, čili „dnem odpočinku“. Ale nyní, když přišel na svět hřích, Pán Ježíš řekl: „Otec můj až dosavad dělá, i já dělám.“ (Jan 5,17) Proč se křesťané shromažďují k velebení v první den týdne? Protože prvního dne týdne vstal Pán Ježíš z mrtvých.
RODINA PRVNÍHO ČLOVĚKA
Vzpomenete si, že Bůh stvořil svět Svým slovem, ale „Hospodin Bůh učinil člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí života, i byl člověk v duši živou.“ „Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ a postavil tam člověka, jehož byl učinil.“ Hospodin učinil krásné stromy a ovoce pro potravu a strom života uprostřed zahrady. Také tam byl strom vědění dobrého a zlého. „A řeka vycházela z Eden k svlažování ráje.“ (1. Mojžíšova 2,7-10) Hospodin Bůh postavil Adama do zahrady, aby ji vzdělával a ostříhal. „Hospodin Bůh zapověděl člověku, řka: Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš; ale ze stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez; nebo v který bys koli den z něho jedl, smrtí umřeš. Řekl byl také Hospodin Bůh: Není dobré člověku býti samotnému; učiním mu pomoc, jemu odpovídající.“ Hospodin Bůh na něho uvedl spánek, vyňal jedno z jeho žeber a to místo vyplnil tělem. Hospodin užil žebro z muže k tomu, aby učinil ženu. Přivedl ji k muži a Adam řekl: „Tato jest teď kost z kostí mých a tělo z těla mého; tato slouti bude mužatka, nebo z muže vzata jest.“ A tak muž opustí svého otce i matku a připojí se ke své ženě: ti dva budou jedno. Jak obdivuhodným způsobem učinil Bůh prvního muže a ženu! Stejně tak Pán Ježíš, „poslední Adam“, aby dostal Svou nevěstu, vešel do „tvrdého spánku“, tj., zemřel na kříži. „Kristus miloval církev a vydal sebe samého za ni.“ Toto je veliké tajemství (Efezským 5,23-32).
„Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Takliž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského? I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme; ale o ovoci stromu, kterýž jest uprostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.“ Všimněte si, že žena učinila tři chyby, když hadovi vyprávěla, co Bůh řekl. Předně: Strom vědění dobrého a zlého nebyl uprostřed ráje; STROM ŽIVOTA byl uprostřed ráje. Za druhé: Hospodin jim neřekl, že se ho nesmějí dotýkat. Na-opak, měli ho vzdělávat a ostříhat. Za třetí: Hospodin neřekl: „abyste nezemřeli“, nýbrž: „smrtí umřeš“. Dnes jsou lidé stejní. Nenamáhají se poslouchat to, co Bůh říká, ale na místo Jeho slov dávají své vlastní myšlenky. Dnes si mnozí myslí, že vědění, naše vědění dobrého a zlého, je středem Božích cest s námi. Ne! Tím je STROM ŽIVOTA, z něhož smíme volně jíst. Mějme na zřeteli Boží slova a nikdy je nezaměňujme za něco, o čem se my domníváme, že je to lepší. Slyšme nyní, co řekl had. Předně: „Takliž jest, že vám Bůh řekl?“ Za druhé: Přichází směle a říká „nikoli“ k Božímu slovu: „Nikoli nezemřete smrtí.“ Had mluvil za ďábla. Když lidé pochybují o Božím slovu a ptají se: „Takliž jest, že Bůh řekl?“, tehdy víte, že mluví ďábel. Musíme slyšet a věřit každému slovu v Bibli. Žel, žena naslouchala ďáblu, a když viděla, že strom je dobrý k jídlu a příjemný pro oči a že měl člověka učinit moudrým, vzala ovoce a jedla je. Také je dala svému muži Adamovi a on jedl. Potom se otevřely jejich oči a oni věděli, že jsou nazí. Spletli fíkové listy a zhotovili si z nich zástěry. Hospodin Bůh sestoupil v chladnu dne a procházel se v zahradě. Když Adam a jeho žena uslyšeli Jeho hlas, skryli se mezi stromy v zahradě. Jak je to podivuhodné, že velký Stvořitel sestoupil dolů a mluvil s člověkem! Hospodin zavolal Adama: „Kde jsi?“ A on řekl: „Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.“ To nejlepší, co dovedl udělat, zástěry z fíkových listů, ho nemohlo přikrýt. V Božích očích byl stále nahým hříšníkem. Hospodin řekl: „Kdo ti oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhož jsem jísti zapověděl?“ Tedy odpověděl, že mu to dala žena. Hospodin se zeptal jí, co to učinila. Žena řekla, že ji had oklamal. Hospodin na něho uvalil zlořečení, takže se nadále měl pořád jen plazit po břiše a jíst prach. A Bůh položil nepřátelství mezi něho a ženu a mezi semeno její a semeno hadovo. Semeno ženy mělo potřít hadovu hlavu. Had měl potřít Jeho patu. A Bůh řekl ženě, že bude rodit děti s bolestí a že její muž nad ní bude panovat. A Hospodin řekl Adamovi, že poněvadž poslechl slov své ženy a jedl ovoce, o kterém mu Bůh řekl, že je nesmí jíst, bude země plodit trní a bodláčí a Adam bude jíst svůj chléb v potu své tváře, dokud se nenavrátí zase do země: protože Adam z prachu vyšel a musí se zase v prach navrátit. Adam nazval svou ženu „Eva“ (to znamená „živá“), protože byla matkou všech živých lidí. Mysleli bychom si, že Adam ji měl pojmenovat matkou všech umírajících lidí, neboť právě přišel hřích a s hříchem přišla smrt. Ale Adam věřil Bohu a nazval ji Evou, matkou všech živých. Bůh řekl, že „v který bys koli den jedl z toho stromu, smrtí umřeš“. Adam a Eva měli zemřít tentýž den. Ale Bůh ve Své laskavosti opatřil cestu úniku. Místo Adama a Evy zabil nějaká nevinná zvířata a z jejich kůží zhotovil oděv a oblékl je. Nevinné zvířátko muselo vylít svou krev, aby přikrylo jejich hříšná těla, takže mohou stát před Bohem. A tak Bůh hned na samém začátku ukázal Adamovi a Evě, že není žádný jiný způsob, jak přikrýt hřích, jenom krví. Neměli bychom se snažit, jako Adam, přikrývat se fíkovými listy vlastních skutků. Jestliže se vzdáme svých skutků a budeme věřit v Pána Ježíše, který za nás zemřel, bude nás Bůh mít za spravedlivé.
Ďábel se stále snaží vést muže a ženy, staré i mladé, do hříchu a dolů do pekla. Ale Bůh řekl hadovi, že Semeno ženy potře hadovu hlavu. Kdo je tímto Semenem? Pán Ježíš Kristus. Když nesl na kříži naše hříchy, potřel hlavu hada a zachránil nás. A had na kříži potřel Jeho patu. Jeho ruce a nohy byly probodnuty hřeby a On za nás zemřel. V Bibli vidíme, že Bůh nám tisíce let napřed řekl, že On přijde na tento svět, aby za nás trpěl. Když zemřel na kříži, vzal břemeno našich hříchů. A Pán Ježíš řekl: „Kdo věří ve Mne, má život věčný.“ (Jan 6,47) Bůh si přeje dát věčný život úplně zdarma všem, kdo dnes čtou tuto knihu. Jak je to dobré!
Hřích a smrt přišly skrze Adama, a tak smrt přichází na každého muže i ženu a často i ke chlapcům a děvčatům, „neboť všichni zhřešili“. Právě teď nám Pán Ježíš nabízí nový život, věčný život. I kdyby snad přišla smrt a zavolala nás, abychom opustili tento svět, tu ti, kdo slyšeli Jeho slovo a mají věčný život, se nemusejí bát. Ale jestliže tě Bůh volá a ty řekneš: „Mám moc práce“, nebo: „Jsem příliš mladá“, nebo: „Počkej prosím ještě chvilku“, může se stát, že budeš odkládat Boží slovo stranou a přijde smrt. Co si chceš vybrat? Věčný život? Věčnou smrt?
Hospodin Bůh řekl, že člověk se stal jako jeden z Nich, že zná dobré a zlé. A tak, aby nejedli ovoce ze stromu života a nebyli na věky živi, vyhnal je Hospodin oba ven ze zahrady Eden, aby dělali zemi. Na východní straně zahrady postavil Hospodin cherubíny s plamenným mečem obracejícím se na všechny strany, aby byla ostříhána cesta ke stromu života.
Bůh dal Adamovi a jeho ženě dva syny. Starší, jménem Kain, obdělával zemi. Mladší Abel choval ovce. Oba dva přinesli něco, aby to dali Bohu. Adam svým dvěma synům jistě vyprávěl, že když žil v krásné zahradě, zhřešil a byl vyhnán, ale že je Bůh přikryl kůží a kvůli jejich hříchu byla vylita krev. Kain a Abel byli také hříšní. Oba dva se snažili přijít k Bohu, ale různým způsobem. Kain přinesl to, co vyrostlo ze země, ovoce jako jsou pomeranče a banány, a dal to na svůj oltář. Asi vybral to nejlepší, nejsladší a nejkrásnější ovoce, aby je dal Bohu. Ale to ovoce nemohlo zaujmout Kainovo místo ve smrti, kterou zasluhoval. Toto ovoce, stejně jako fíkové listy, bylo bez krve. Abel přinesl beránka, kterého zabil, jako kdyby chtěl říci: „Jsem hříšný člověk, a tak bych měl zemřít, ale prosím Boha, aby namísto mne vzal tohoto zabitého beránka.“ A vzal si ho Bůh? Ano. A před Bohem byla Abelova špatnost a hřích přikryty zabitým beránkem Ale vzal si Bůh Kainovo ovoce? Ne. A proč? Poněvadž tu nebyla vylita krev, a tak jeho hříchy nebyly přikryty. Jako fíkové listy nemohly přikrýt hřích Adama a Evy, tak ani ovoce nemohlo přikrýt hříchy Kainovy. Abychom mohli přijít k Bohu, musí téci krev. Bez ní bychom byli uvrženi do temnosti pekla.
Ale jak můžeme najít nyní krev k přikrytí našich hříchů? My ji nikdy nemůžeme najít. Bůh ji pro nás našel. Poslal Svého Syna, Pána Ježíše, na tento svět, aby strpěl smrt. Jednoho dne uviděl muž jménem Jan Ježíše, jak jde k němu, a zvolal: „Aj, Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ (Jan 1,29) Ano, Bůh sám připravil Beránka. Jeho krev vytekla. Bůh nyní čeká na tebe, že přijdeš a řekneš: „Důvěřuji jedině krvi Tvého Beránka, krvi Pána Ježíše, že odstraní mé hříchy.“
Toto je víra. Bůh řekl o Abelovi, že Abel skrze víru obětoval lepší oběť než Kain. Tak Abel obdržel svědectví, že je spravedlivý. Bůh mluvil o darech, které Abel přinesl. A tak, ačkoliv Abel umřel, ještě mluví (Židům 11,4). Naše ospravedlnění přichází od Pána Ježíše, zabitého Beránka. Věřím, že za mne zemřel a že byl opět pro mé ospravedlnění vzkříšen. Zaujal mé místo. A tak jsem v Božích očích spravedlivý.
KAIN ZABÍJÍ SVÉHO BRATRA
Kain a Abel byli prvními dětmi na světě. Měli stejné rodiče, žili v téže rodině, slyšeli od svého otce tytéž příběhy: jak Bůh učinil svět, jak Adam a Eva zhřešili, jak je Bůh přioděl kůžemi, ale vyhnal je ven ze zahrady. Oba bratři věděli o pravém Bohu. Oba si přáli Mu přinést nějakou oběť. Měli tolik věcí společných. Proč byly jejich oběti různé? Protože Kain nevěřil, že je hříšník, a že jen krev může přikrýt hřích. Abel to věděl. Dnes jsou někteří lidé chráněni krví a jiní ne. Před Bohem musejí být provždy rozděleni. Kain se velmi rozhněval, protože si Bůh nevzal jeho oběť. Když byli s Abelem spolu na poli, zabil Abela. Jak velmi zlé to bylo! Hospodin řekl Kainovi: „Kde je Abel?“ A on řekl: „Nevím, zdali jsem strážným bratra svého?“ Hospodin se zeptal, co to učinil, poněvadž krev jeho bratra k Němu volala ze země. A nyní mělo na Kaina přijít mnoho utrpení. Musí obdělávat zemi, která mu nyní neměla být tak úrodná. Bude tulákem a běhounem na zemi. A Kain odešel od Hospodina.
Kain si nemyslel, že Boží oko je na něho upřeno. Ale Bůh ho viděl, jak zabil svého bratra. Mnoho lidí dnes zapomíná, že Bůh vidí všechny věci. Ale všechny naše hříchy mohou být přikryty krví Božího Beránka. Jak je to podivuhodné! Každý člověk je jako jeden z těchto dvou bratří. Buď jako Abel a svěřuje se krvi Beránka (pro nás je Beránkem Pán Ježíš), nebo jako Kain a svěřuje se něčemu bez krve. Komu jsi podoben ty? Abelovi nebo Kainovi?
Když bylo Adamovi 130 let, dal mu Bůh jiného syna místo Abela a on ho pojmenoval Set. Potom žil Adam 800 let a měl syny a dcery. Ve věku 930 let „zemřel“. V té době se lidé dožívali velkého stáří. Nejstarší ze všech byl Matuzalém: žil 969 let. Když se dnes někdo dožije 100 let, myslíme o něm, že je velmi starý. Ale musí zemřít. A co Matuzalém? O něm je také napsáno: „Zemřel.“ Chtěl by ses také dožít 969 let? Mnoho lidí by chtělo. Chtěli by potom zemřít? Ne. Smrt je nepřítel člověka. Nikdo neumírá rád, ale na tomto světě zemřeli všichni kromě dvou lidí: Enocha a Eliáše. Jedno malé děvčátko řeklo: „Maminko, jak musím být stará, abych mohla zemřít?“ Její matka byla moudrá, a tak jí dala kousek provázku a řekla: „Jdi tam na stráň a změř si hroby.“ Děvčátko to udělalo a vidělo, že některé hroby jsou velmi dlouhé. Ale nalezlo také kratší a některé velice malé hrobečky malých dětí. Jsi příliš mladý na to, abys mohl zemřít? Ne. Ale jsi-li starý, jsi si jist, že smrt je blízko. Brzy lidé možná řeknou o tobě: „Zemřel.“ Nikdo kromě Pána Ježíše Krista nemůže odejmout strach ze smrti. Jestliže znáš Pána Ježíše jako svého Spasitele, nebudeš se bát, když přijde smrt, neboť to je čas, kdy půjdeš do nebeského domova, abys byl s Kristem, což je mnohem lepší.
Když Kain zemřel, bylo jeho tělo dáno do země. Asi měl velmi velký pohřeb, neboť měl mnoho dětí. Ale kam šel Kain? Byl Kainův duch dán do hrobu společně s jeho tělem? Ne, tělo je jako dům pro duši. Když Kain zemřel, Kain sám byl na cestě do pekla (1. Jana 3,12), a když přijde ten den, bude stát před Pánem Ježíšem, Soudcem všech (Jan 5,22). Bude souzen podle toho, co činil. Knihy, když budou otevřeny, povědí o všech Kainových zlých skutcích. Ukáže se, že obětoval Bohu bez krve a že zabil svého bratra Abela, že lhal Bohu a mnoho jiných zlých skutků. A tak Kain bude uvržen do jezera ohně, kde bude na věky plakat a kvílet. O dni soudu čteme: „Ten, kdo není nalezen v knize života zapsán, uvržen jest do jezera ohnivého.“ (Zjevení 20,15) A toto je smrt druhá. Ale když zemřel Abel, ačkoliv jeho tělo bylo dáno do země, kam šel Abel? Abel přinesl před Boha zabitého beránka, jako kdyby říkal: „Zasluhuji si zemřít a jít do jezera ohně, ale prosím, vezmi si život tohoto beránka místo mne.“ Tehdy zanesl Bůh jeho jméno do knihy života.
Tímtéž způsobem my přicházíme k Bohu a řekneme: „Jsem zlý a měl bych zemřít, ale Tvůj Syn, Pán Ježíš, za mne zemřel. Beru Jeho smrt jako za mne.“ A tak nikdy nepřijdu do pekla, abych s ostatními plakal a naříkal. Proč? Protože jsem byl dobrý? Ne! Nebo proto, že dodržuji přikázání? Ne! Mé jméno je v Beránkově knize života jenom kvůli drahé krvi Kristově. Je tam tvé jméno?