„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá a tma byla nad propastí.“
(1. Mojžíšova 1,1-2)
Někteří z nás jsme viděli, jak se dělá stůl. Samozřejmě je k tomu zapotřebí dřevo. To si můžeme koupit od nějaké dřevařské společnosti, potom je rozřezat na desky a z nich dát dohromady stůl. Ale nikdy nemůžeme udělat dřevo samo. Nebo když člověk vyrábí bambusové košíky, musí nejdříve mít bambus. Ten rozštípne na proužky a splete je. Ale aby mohl začít, musí mít bambus.
Když Bůh prvně stvořil svět, neužil k tomu kameny nebo vodu nebo cokoliv. A přece skrze víru víme, že svět byl stvořen Božím slovem (Židům 11,3) a nebe také (Žalm 33,6). To nemohl učinit nikdo, jedině Bůh.
Na počátku byla země jistě velmi dobrá. Jak se stala pustou a prázdnou, obklopena temnotou? Bůh nám to neřekl, ale věříme Božímu slovu: „Země pak byla nesličná a pustá“ neboli „prázdná“. Lidé mluví o „temnotě světa“. Nemyslí tím, že slunce a měsíc nedávají světlo, ale že naše srdce jsou tmavá. Když země byla prázdná a tmavá, byla obrazem lidí. Světlo znamená znát Boha. Tma je neznat Boha. Jakým způsobem může být tato tma učiněna světlem? „Duch Boží vznášel se nad vodami. I řekl Bůh: Buď světlo.“ Jsou tři Božské Osoby: Otec, Syn a Duch Svatý. Otec je Ten, jemuž často říkáme „nebeský Otec“. Jsme-li Jeho dítky, můžeme k Němu volat: „Abba, Otče.“ To je něco jako: „Drahý Otče.“ Boží Syn je Ježíš. Jestliže Mu náležíme, nazýváme Ho „Pánem Ježíšem“. Je Bůh, ale jednou se stal člověkem a žil na zemi. Zemřel, aby odstranil naše hříchy, opět vstal z prostřed mrtvých a vstoupil do nebe. Je pravý Bůh a pravý člověk, vzkříšený člověk ve slávě. Duch Svatý je také Bůh. Přebývá na zemi a v těch, kdo náležejí Pánu Ježíši. On také mluví k lidem.
Když Bůh řekl: „Buď světlo“, vznášel se Duch Boží nad temnými vodami. Tak nyní působí v lidech, aby jim dal světlo.
Jestliže víš, že tvé srdce je tmavé a prázdné, mluví to k tvé duši Duch Svatý. Potom Bůh řekne: „Buď světlo“, tak jako to učinil u tmavého světa. A Bůh viděl světlo, že bylo dobré. A tak oddělil světlo od tmy. Nazval světlo dnem a tmu nocí. Tak tu byl večer a jitro, den první.
Potom měl svět světlo, ale byl stále pustý a pokrytý vodou. Bůh řekl: „Buď obloha (= vzduch) uprostřed vod“, aby rozdělovala vody na oblaky nahoře a moře dole. Bůh nazval vzduch „nebem“. Byl večer a bylo jitro, druhý den. Vodu v horní části nazýváme oblaky. Dolní části říkáme moře, řeky, jezera a rybníky. Jako Bůh oddělil světlo od tmy, tak nyní rozdělil to, co bylo dole, od toho, co bylo nahoře, a tak Bůh vždy odděluje dobré od zlého. Lidé tak nečiní. Bůh říká těm, kdo Ho nazývají Pánem, aby odstoupili od toho, co je zlé (2. Timoteovi 2,19). Bůh řekl: „Shromažďte se vody, které jsou pod nebem, v místo jedno, a ukaž se místo suché.“ Bůh je nazval „zemí“ a shromáždění vod nazval „mořem“. Bůh viděl, že to bylo dobré. Bůh řekl, aby na zemi vyrostla tráva a rostliny mající semena a také ovocné stromy a stalo se tak. Bůh viděl, že to bylo dobré; byl večer a jitro - třetí den. Bůh řekl: „Buďte světla“, aby oddělovala den od noci a byla pro znamení, časy, dny a roky. A tak učinil Bůh dvě světla. Velké světlo, slunce, pro den a malé světlo, měsíc, pro noc. Bůh také učinil hvězdy. A postavil světla na obloze, aby svítila na zemi, aby oddělovala den od noci a světlo od tmy. Bůh viděl, že to bylo dobré. To bylo čtvrtý den. Tato světla nejsou Bůh sám. Jsou to věci, které Bůh učinil. Jestliže je budeme nazývat bohy, nebudeme se Bohu líbit. Jestliže uvidíte stůl a řeknete, že to je člověk, který ho udělal, myslíte, že se to tomu člověku bude líbit? Ne! Řekl by: „To je obyčejné dřevo, stůl, který jsem udělal. To nejsem já.“ A tak se klaníme Bohu a ne slunci nebo měsíci. Nyní byla země krásná. Měla květiny, rostliny a ovocné stromy. Slunce, měsíc a hvězdy svítily. Ale dosud tu nebyl žádný živočich. Bůh řekl, aby vody vydaly mnoho živočichů. Tak stvořil Bůh ryby a ptáky ve vzduchu. Bůh viděl, že to vše bylo dobré, a požehnal jim pátý den. Potom Bůh učinil divoká zvířata a dobytek a plazy. Bůh viděl, že to bylo dobré. Vzduch, země a moře byly naplněny živočichy - ptáky, zvířaty, rybami a plazy. Všechno bylo krásné! Avšak na zemi nebyl ještě žádný člověk. A tak Bůh řekl: „Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho, a ať panují nad rybami mořskými, a nad ptactvem nebeským, i nad hovady, a nade vší zemí, i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi.“… Tak Bůh stvořil člověka a požehnal jim. Bůh řekl, že mu dává za potravu rostliny nesoucí semena, a také ovoce stromů. A všem zvířatům, ptákům a plazům dal za potravu trávu. Bůh viděl všechno, co učinil, a bylo to „velmi dobré“. Byl večer a jitro, šestý den. Člověk se liší ode všech ostatních živých tvorů. Bůh ho učinil ke Svému obrazu, takže duch člověka žije navždy a nikdy neumírá. Pes nebo kráva nemají takového ducha, který na věky žije. Tvoje tělo je jako dům, ve kterém tvůj duch žije. Jestliže onemocníš a zemřeš, je to, jako kdyby tvůj dům byl zbořen. Musíš se potom přestěhovat na jiné místo. Jestliže tvůj duch opustí tvé tělo, kam půjde? Tvé tělo může být pohřbeno do hrobu, ale ne tvůj duch. Kam půjde? Jsou dvě místa: jedním je nebe, druhým peklo. Pán Ježíš je dveřmi do nebe. On sám říká: „Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude.“ (Jan 10,9)