Zde chci představit myšlenku, která je známa všem, kdo se důsledněji zabývají uvažováním pravd o různých Božích domácnostech. Tato myšlenka se vztahuje na Enocha a Noého. První byl, jak jsme viděli, vzat před vykonáním soudu, kdežto druhý byl soudem proveden. V Enochovi smíme spatřovat obraz církve, která bude vzata k Pánu, dříve nežli lidské zlo dosáhne svého vrcholu a dříve než na ně bude vylit božský soud. Noé je obrazem ostatku Izraele, který musí projít hlubokými vodami utrpení a ohněm soudu – a tak, v moci věčné Boží smlouvy, bude uveden v plný požitek tisíciletých požehnání. K tomu připojuji, že i já toto mínění úplně sdílím a že je to s učením ostatního Písma svatého v úplné shodě.