Je nemožné, že bychom mohli přecenit moudrost Ducha svatého, zjevenou v tak zvláštním představení křtu, jak se nám to sděluje v 1. Petr. 3,21. My známe to převrácené použití křtu; známe to, jak falešné místo zaujímá v mnohých srdcích; víme jak se to, co může působit jedině Kristova krev, přičítá vodě křtu, a jak se přenesla znovuzrozující síla Ducha svatého na vodu křtu. Vědouce toto vše, jsme jen překvapeni jakým způsobem bdí Boží Duch nad vysvětlením tohoto předmětu, aby se snad nemyslelo, že se jedná o pouhé smytí tělesné nečistoty, „ale dobrého svědomí u Boha dotázání“ – dotázání (dle pův. „žádání“), které se nevztahuje na křest, jak důležitým i tento, jsa nařízen pro království, je, nýbrž na „vzkříšení Ježíše Krista, kterýž vydán jest pro hříchy naše“. Sotva je zapotřebí, abych připojil, že křest, jakožto božsky ustanovené nařízení a na svém božsky určeném místě je nadevše důležitý a nejvýše významuplný. Najdeme-li však, že lidé v tom neb onom způsobu dají obraz na místo skutečnosti, jsme povinni dílo ďábla odhalit světlem Božího slova.