Tento předmět nás bude, když to Pán dovolí, u 20. kap. 2. kn. Mojž. ještě jednou zaměstnávat. Zde chci jen podotknout, že pohoršení a neporozumění, spojené s tímto důležitým předmětem, sobotou, z velké části má svůj původ v lhostejném a nerozumném obcování některých křesťanů, kteří (ve své horlivosti pro to, co vůči sobotě nazývají křesťanskou svobodou) nedbají ani přání upřímných svědomí, a také ne místa, které den Páně v Novém zákoně zaujímá. Znal jsem takové, kteří šli tohoto dne jednoduše za svým obyčejným zaměstnáním jen proto, aby ukázali svou křesťanskou svobodu, a kteří tím způsobili mnoho zbytečného pohoršení. Takové jednání nepůsobí Duch Krista. I když ve svém srdci mám světlo a svobodu, mám přece jen vzít ohled na svědomí mých bratří. Nadto nerozhoduji, že ti, kteří tak jednají, vskutku znají pravé a vzácné výsady, které jsou spojené se dnem Páně. Mělo by nás to naplnit hlubokou vděčností, že se smíme jednou uvolnit od všeho vezdejšího zaměstnání a rozptýlení, a ne se tím vším zaměstnávat, aby se ukázala naše svoboda. V některých zemích zákon zakazuje práci v den Páně, a my to máme za dobrotivé vedení Boží prozřetelnosti a považujeme to za milost pro křesťany, kteří bez peněžní ztráty můžou klid dne Páně požívat. Jsme přesvědčeni, že kdyby to nebylo tak spořádané, ziskuchtivé lidské srdce by křesťana připravilo o výsadu shromažďování se ve dni Páně. A kdo může vystihnout, jak velmi takové neustálé zaměstnání s obchodem a věcmi tohoto světa může zaujmout a zeslabit srdce věřícího? Ti křesťané, kteří od pondělka ráno až do soboty večer musí vdechovat dusné ovzduší obchodu aneb továrny, si o tom mohou učinit představu.