První epištola Korintským pohlíží na Boží shromáždění v jeho výsadách a odpovědnosti na zemi a předkládá Boží určený pořádek pro vykonávání této odpovědnosti v místním shromáždění.
Vážné nepořádky, které existovaly v tomto shromáždění, byly bezprostřední příčinou napsání Epištoly; je to tedy napravující Epištola. Ale je zřejmé, že apoštol Pavel, veden Duchem Božím, nejenom opravuje chyby v místním shromáždění v oněch časných dnech, ale dává nám také Boží inspirovaná naučení pro všechny časy, pokud se týká udržování svaté kázně v Božím domě a Božího pořádku, když se Boží lid, který tvoří tělo Krista, shromažďuje jako místní církev.
V průběhu Epištoly se dozvídáme, že v tomto shromáždění existovala mravní uvolněnost, nepořádek a blud v učení. Jedno zlo vede k druhému. Zkušenost často ukázala, že světáctví a mravní uvolněnost mají za následek nepořádek ve shromáždění, a ten otevírá dveře bludům v učení.
Hlavní části Epištoly jednají s těmito druhy zla v následujícím pořádku:
Předně: V kapitolách 1 až 10 jedná apoštol s mravní uvolněností tím způsobem, že uvádí Kristův kříž a Ducha Svatého, aby vyloučil moudrost tohoto světa a uvolněnost těla, a dává nám směrnice pro udržení kázně mezi Božím lidem.
Za druhé: V kapitolách 11 až 14 se apoštol zabývá nepořádkem ve shromáždění a představuje volné působení Ducha Svatého ve shromáždění viděném jako tělo Krista.
Za třetí: V 15. kapitole se obrací k falešnému učení, které podkopává evangelium a napadá Osobu Krista tím, že popírá vzkříšení mrtvých.