Ve dnech apoštola Jana už v křesťanském vyznání povstali antikristovští učitelé a falešní proroci. Proto bylo krajně důležité, aby věřící byli na stráži ohledně pravého charakteru těch, kdo mezi Božím lidem zaujímali místo učitelů. Na jedné straně zde bylo nebezpečí, že budou přijímáni falešní učitelé, a na druhé straně, že budou odmítáni praví Boží služebníci. Apoštolova Druhá a Třetí epištola se zabývají těmito nesnázemi. Druhá epištola byla napsána, aby varovala věrné před přijímáním těch, kdo popírali pravdu týkající se Krista. Třetí epištola nás povzbuzuje, abychom přijímali ty, kdo učí pravdu, a byli jim nápomocni.
V obou těchto krátkých Epištolách se mnoho mluví o pravdě, neboť jen když testujeme učitele pravdou, můžeme poznat, zda jsou to falešní učitelé nebo praví Boží služebníci.
Verš 1: V této Druhé epištole se apoštol obrací na jednotlivce, na vyvolenou paní a její děti. Mluví proto o individuální odpovědnosti. Jeho pohnutkou při psaní tohoto varujícího dopisu byla láska, v níž se připojují druzí, kteří poznali pravdu, a tak byli přivedeni do okruhu křesťanské lásky.
Verš 2: Za druhé je veden k psaní „pro pravdu /kvůli pravdě/, která přebývá v nás a bude s námi na věky“. Snaží se, aby svatí byli uchráněni od svůdců a aby pravda byla uchovávána bez bludu.
Verš 3: Přeje si, aby se tato paní těšila z požehnání milosti, milosrdenství a pokoje „od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce“. Apoštol takto zdůrazňuje právě ty pravdy, které byly zpochybňovány svůdci, před nimiž nás varuje, jak to už učinil v První epištole. Nadto si přeje, aby tato požehnání milosti, milosrdenství a pravdy byla prožívána nejen pouhým lidským způsobem, ale když tito svatí jsou nalezeni chodící v pravdě a lásce.
Verše 4-6: Ve verších, které následují, používá apoštol tuto pravdu a lásku na naše praktické chození. Jen jsme-li založeni v pravdě a lásce, a když podle toho chodíme, budeme schopni vzdorovat falešným učitelům. Apoštol píše těm, kteří znají pravdu, a v nichž pravda přebývá (verše 1 a 2). Nyní se raduje, že jsou nalezeni jako „chodící v pravdě“. Máme-li uniknout bludu a odmítnout svůdce, nebude stačit znát pravdu; musíme také prakticky žít pravdu podle přikázání, které jsme přijali od Otce. Z První epištoly víme, že Otcovo přikázání je, „abychom věřili jménu Syna jeho Ježíše Krista a milovali jedni druhé“ (1. J. 3,23).
Není to nové přikázání, které apoštol píše, ale to, které jsme slyšeli od počátku. To, co jsme měli od počátku ukázané v Kristu, byla plná pravda týkající se božských Osob, Otce a Syna, a že máme chodit podle nové přirozenosti v lásce jedni k druhým.
Kromě toho se láska zjevuje v chození v poslušnosti k Otcovu přikázání, podle kterého jsme povoláni chodit v pravdě, jak je vyjádřena v Kristu od počátku. To znamená chodit ve svatosti a lásce, neboť velké pravdy oznámené v Kristu jsou, že Bůh je láska a Bůh je světlo.
Verš 7: Takto když známe pravdu a ona v nás přebývá, a když chodíme v souhlasu s pravdou, budeme připraveni odkrývat a zamítat ty mnohé svůdce, kteří vyšli do světa. Tito svůdci jsou odhaleni svým postojem ke Kristu. Mohou prohlašovat, že Ježíš Kristus byl dobrý člověk, ale odmítat vyznat, že „přišel v těle“. Vyznat, že Ježíš Kristus přišel v těle, znamená uznávat, že existoval předtím, než se stal tělem. Nemělo by žádný smysl říkat o pouhé lidské bytosti, že přišla v těle. Jak jinak by mohla přijít? Popírat, že Ježíš Kristus přišel v těle, znamená popírat tak Jeho dřívější existenci, a proto popírat, že On je božská Osoba – Bůh. Ten, kdo popírá tuto velkou pravdu týkající se Krista, odhaluje se zároveň jako „svůdce a antikrist“.
Verš 8: Poněvadž ve světě takoví lidé jsou, apoštol nás napomíná, abychom hleděli na sebe, abychom v nějaké míře nebyli ovlivněni těmito svůdci a nebyli odvráceni od pravdy. Tak bychom v budoucím dni ztratili plnou odměnu za svou práci.
Verš 9: Aby nás ochránil před zlým vlivem těch, kdo vyznávají, že učinili pokrok vůči pravdě zjevené v Kristu od počátku, říká: „Každý, kdo jde dále a nezůstává v učení Krista, nemá Boha.“ Odmítnout pravdu o Otci a Synu, oznámenou v Kristu, znamená být v absolutní nevědomosti o Bohu. Zůstávat v pravdě znamená mít známost jak Otce, tak i Syna.
Verše 10 a 11: Jestliže tedy někdo přijde k domu a nepřináší toto učení, nemá být ani přijímán, ani mu nemá být dáno obvyklé pozdravení. Je-li zpochybněna pravda o Osobě Krista, nestačí vyjádřit nesouhlas s falešným náhledem; nesmí být učiněno nic, co by nějakým způsobem vyjadřovalo schválení toho zlého učení nebo toho, kdo je drží.
Může zde být mnoho špatného chápání ohledně mnohých pravd a nesprávných výkladů Slova, neboť my všichni se musíme mnohému učit, ale když je popírána pravda o Osobě Krista, pak tu nesmí být se zlem žádný kompromis nebo snášení toho, kdo to zlo drží. Pozdravit takového by znamenalo mít účast na jeho zlých skutcích.
Verše 12 a 13: Apoštol měl mnoho věcí, o kterých mohl psát, které mohly počkat, dokud se nesejdou tváří v tvář, ale protože tito svůdci popírali pravdu o Osobě Krista, byla tato záležitost naléhavá a vyžádala si dopis, který napomíná tuto paní a nepřímo všechny věřící, aby s nekompromisní pevností zastávali ty velké, životně důležité pravdy naší víry, týkající se Otce a Syna.