Velkým tématem Janova evangelia i jeho epištol je život. Je tu však tento rozdíl: V evangeliu vidíme dokonalé zjevení věčného života v Kristu, zatím co epištoly představují ovoce a důkazy tohoto života ve věřících.
V průběhu epištol nás apoštol varuje před antikristem a falešnými proroky a mluví o době, ve které píše, že je svým charakterem „poslední hodinou“. Můžeme tak soudit, že epištoly byly pravděpodobně posledními spisy Nového zákona, a že když apoštol psal, už začal úpadek odpovědné Církve.
To dává epištolám hlubokou důležitost pro věřící v těchto posledních dnech, poněvadž se skrze ni učíme, že ve dni zkázy, ačkoli Církev je snad zbavena vnější síly a zjevu, které ji vyznačovaly ve dnech Letnic, je stále ještě možné pro jednotlivé věřící vracet se k tomu, co je podstatné – k životu, který byl od začátku v dokonalosti vyjádřen v Kristu. Žádná zkáza Církve, žádné pokažení křesťanstva se nemohou dotknout toho, co je pravdivé v Kristu. Takto život, který byl vyjádřen v Něm a udělen věřícímu, může stále být prožíván a přinášet své požehnané ovoce v moci Ducha.
Kdosi dobře řekl, že „když mi Bůh dal věčný život, dal mi také přirozenost a schopnost těšit se z Něho navěky“. Můžeme dodat, že tyto epištoly bohatě ujasňují, že přes všechnu zkázu křesťanského vyznání a roztříštěnost Božího lidu můžeme se v moci tohoto nového života i nyní radovat z našeho věčného podílu a těšit se obecenství s božskými Osobami a vzájemně mezi sebou.